Přestože zakladatel lahůdek, a také dlouholetý řezník, Vladimír Horčica považoval studené speciality za svůj koníček, i pro něj byly začátky podnikání tvrdým oříškem. Prodávalo se každý den včetně sobot a nedělí a sám majitel dokonce maso vozil do domácností a restaurací na vozíku taženém řeznickým psem.

Houževnatý podnikatel si ale nakonec v Solniční ulici koupil celý dům. Vedle řeznictví a prodeje ryb založil i lahůdkářství, které tam stojí dodnes a které zdědily jeho děti. „Za dědečka nás vůbec nenapadlo, že v tradici lahůdek budeme pokračovat. Můj bratr studoval Janáčkovu akademii múzických umění a já byla účetní,“ vzpomíná Horčicova vnučka Eva Chaloupková, která momentálně s bratrem firmu vlastní.

Pokračovat v rodinné tradici ale mohli až po revoluci. „Předtím jsme o lahůdky přišli. Zůstal nám jen dům, o který jsme se nemohli starat. Teprve v dvaadevadesátém roce nám prodejnu vrátili v restituci, a tak jsme se pustili do podnikání,“ vysvětluje osmašedesátiletá Chaloupková. Podle jejích slov se lidé začali do znovuotevřených lahůdek vracet. „Najednou k nám chodili zákazníci, kteří si dědečka ještě pamatovali. Bylo příjemné navázat na tradici,“ tvrdí Chaloupková.

Na druhou stranu je prý ale dnes podnikání těžší. „Dříve byli živnostníci více svobodní. Nás pořád něco omezuje, jednou je to hygiena, pak nové normy. Pořád musíme přestavovat. Navíc je ve městě i větší konkurence,“ přiznává dlouholetá podnikatelka. O nároží se teď lahůdky dělí se zmrzlinářstvím. Majitelé se takovému spojení nebrání. „Vycházíme spolu dobře a každý z nás dělá to, k čemu má blízko,“ dodává Chaloupková.