Brašnářství na Mendlově náměstí je ale jiné. Šéfují mu překvapivě dvě dámy, které své řemeslo, typické spíše pro muže, milují. Tamara Nová a Ivona Kulhánková se poznaly na svém předešlém pracovišti. Pak si řekly, že by tutéž práci dokázaly dělat i samy.

„Byl to impulz. Samozřejmě jsme měly zpočátku strach, ale když to člověk nezkusí, nemůže nikdy vědět, jestli by to dopadlo špatně,“ objasňuje úvahy o osamostatnění osmatřicetiletá Kulhánková. Přestože brašnářky měly od počátku svého podnikání štěstí na prostory, často se místo jejich působení měnilo. „Opravny koženého zboží a kabelek nejsou na každém rohu, takže jsme věděly, že za námi zákazníci přijdou téměř kamkoliv. Bohužel jsme se kvůli nájmu často stěhovaly,“ popisuje Kulhánková svůj přesun z ulice Hlinky až po Úvoz. Teď jsou obě dámy už třetím rokem na Mendlově náměstí.

Největší problém při rozjíždění firmy je podle nich v zajištění nástrojů a přístrojů, bez kterých to v brašnářském řemesle nejde. „Šicí stroje a základní výbava je k sehnání z původních závodů, které po revoluci zanikly, ale menší pomůcky neseženete. Jsou to většinou prvorepublikové skvosty, které nám občas donesou všímaví zákazníci. Ti je najdou často úplnou náhodou zahrabané někde na půdě. Jsou hodní, že se pak obtěžují s tím přijít,“ pochvaluje si Tamara Nová.

Víc práce je po výplatách

Nejvíce napilno mají brašnářky po výplatách. „Poznáme podle návštěvnosti všechno, snad i dobu, kdy se platí popelnice,“ směje se Ivona Kulhánková. Nejčastěji opravované jsou podle ní na kabelkách ucha. V prostorách sympatického brašnářství se ale dvojice žen nezabývá jen opravami. „Je pravda, že vytváříme i kopie zničených peněženek nebo kabelek. Máme tu v opravě kabelku z hada, krokodýlí kůže, rejnoka nebo houby choroše. Pokud nám zůstane více času, věnujeme se i vlastním návrhům,“ uvádí Nová.

Podle ní je teď ale na podobnou výrobu kabelek málo času. „Denně pracujeme i dvanáct hodin. Určitě bychom ale chtěly do budoucna více dodávat našim zákazníkům vlastní věci. Každá z nás má deset návrhů, ale zatím si je nosíme jen v hlavě,“ dodává k vlastní tvorbě smutně Nová. Kromě nesplněných snů, na které brašnářkám nezbývá dost času, je občas náročná práce znát i na jejich zdraví.

„Většinou to odnášejí záda, ruce a nohy. Člověk totiž musí celou dobu u práce stát, aby měl více síly. Ne nadarmo se říká, že brašnářské řemeslo je prací hlavně pro chlapy,“ přibližuje některá úskalí řemesla Kulhánková.

Přibývá nekvalitního zboží z Polska

Na řemeslo ale obě dámy rozhodně nezanevřely. „Ceníme si své práce. Je škoda, že člověk čím dál častěji naráží na nekvalitní práci, třeba z Polska. Pravda je, že i mnoho známých módních značek má na pultech kabelky, které nic nevydrží. Doufáme, že u nás nebude stejný trend jako jinde ve světě, kde chtějí raději metr kšeftu než kilometr práce,“ směje se Ivona Kulhánková.

Její obchodní partnerka jí přitakává a zároveň upozorňuje na úbytek brašnářů. „Snad vznikne zase více škol, kde se bude toto řemeslo učit. Je to krásná práce,“ dodává Nová.