„Jsme malá pekárna, takže podíl ruční práce je u nás velký,“ vysvětluje osmadvacetiletý pekař Radek Stehlík. Vyvrací tak představu, že teď už pečivo vyrábějí jen stroje. „Ve velkých pekárnách se stává, že člověk se pečiva ani nedotkne, vše záleží na vybavení,“ připouští pekař, jehož oděv po směně bílý nezůstává.

Rodilý Brňan se k pekařině dostal náhodou. „Původně jsem chtěl být kuchařem. Z kapacitních důvodů jsem začal studovat pekařinu, ale teď bych neměnil,“ říká. Už během studií si vydělával v jedné brněnské pekárně, do které se po vojně vrátil. Momentálně je šestým rokem zaměstnaný v pekárně Svoj & Svoj.

„Vyrábíme mnoho druhů pečiva. Naší specialitou je loupáček obalovaný v drobence,“ říká pekař. Podle něj v pekárně denně vyrobí zhruba tři tisíce kusů pečiva. Vyráběné druhy jsou závislé na zájmu zákazníka. „Většina lidí je navyklá na konkrétní pečivo. S tím navštěvují naši pekárnu,“ poznamenává Stehlík.

Suroviny a jejich množství pekař připravuje ručně, pak je vloží do mísicího zařízení. Mezitím si připravuje plechy a posýpky. Speciální stroje těsto rozdělí na kousky a pekař je ručně rozválí. Výsledné tvary pak vznikají v přístrojích, například rohlíky ve stroji rohlíkovacím.

„Jednotlivé pekárny používají různé receptury. Chuť obyčejného rohlíku je v každé pekárně trochu jiná,“ konstatuje Stehlík, jenž tvrdí, že rohlík ze své pekárny rozezná od těch dalších.

Postupy výroby se v pekárnách udržují z generace na generaci, obměny přicházejí nejčastěji od výrobců přípravků do pečiva. „Prodejce nám například nabídne novou směs do rohlíků a zároveň navrhne novou recepturu,“ vysvětluje.

Podle pekaře je v dnešní době největší problém sehnat kvalifikované pracovníky, kteří jsou ochotni pracovat i přes noc.

Na vánoční svátky se v pekárně dva dny pečou skoro jen vánočky, o které je zájem pětkrát větší než v průběhu roku. Dává se do nich navíc kandované ovoce, pomerančová kůra a sypou se mandlemi. „Není nad chleba. Dobře upečený mi dokáže zlepšit náladu,“ dodává pekař.