Dnes pasíři vyrábějí umělecké i užitkové předměty. Dvaačtyřicetiletý Jiří Tesař se tomuto řemeslu věnuje celý život. „Jeden z hlavních rozdílů mezi uměleckým kovářstvím a pasířstvím je způsob, jak se kov zpracovává. Kovář pracuje s rozžhaveným železem. Pasíř veškeré postupy provádí za studena,“ vysvětluje Tesař.

Jiří Tesař objevil lásku k pasířství už za studií na středním odborném učilišti. Po něm pracoval v Uměleckých řemeslech v Brně a po revoluci působil samostatně na živnostenský průkaz. „V roce 1993 jsem poznal Pavla Bělehrada a stal jsem se tak spoluzakladatelem firmy Pasířství B&T,“ poznamenává.
V minulosti pasíři zhotovovali schránky na relikvie a pásy pro rytíře, které sloužily k zavěšování mečů a dýk. Tyto pásy byly kožené a bohatě je zdobyly drahé kovy. Majitel tak ukazoval své společenské postavení. „I dámy používaly opasky na šaty. Známý je například opasek Elišky Rejčky,“ zmiňuje Tesař. Ve stejném cechu byli s pasíři i tobolečníci a měšečníci, kteří vyrábeli měchy.

Při ústupu rytířství začali pasíři dělat svícny, kadidla a jiné vybavení do kostelů. Později se začali soustředit na svítidla.
„Přestože se název pasířství dodnes zachoval, jeho náplň je jiná. Některé firmy dnes nabízejí jen svítidla. My se soustředíme hlavně na výrobu a montáž zábradlí. V této chvíli máme třináct druhů. Když má zákazník nějaký netradiční návrh, můžeme i takové zábradlí udělat,“ upřesňuje spolumajitelka Pasířství B&T Dagmar Bělehradová.

„Moje práce je hodně podobná uměleckému zámečnictví. Řezání, krájení, soustružení, dokonce i ohýbání se dělá ve studeném stavu,“ popisuje pasíř. Pracuje hlavně s mosazí, nerezí, mědí, ale i s barevnými kovy. Nikdy nezpracovává železo. To dělají kováři.
U mosazných a měděných materiálů se povrch ošetřuje bezbarvým lakem. Ten má zabránit oxidaci a tmavnutí kovu.
Toto řemeslo je náročné na čistotu práce. Proto někdy pasíři pracují v jemných rukavicích, aby výrobek neponičili vlhkostí svých prstů.