Jaké jsou ty největší dopady klimatické změny, s nimiž se potýká Dolní Rakousko?
Horko, sucho, přívalové deště, krupobití a záplavy. To všechno, a různými způsoby, ovlivňuje životy lidí. Na prvním místě je samozřejmě ohrožení samotných životů, například v důsledku záplav nebo vysokých teplot. V Rakousku už je více úmrtí zapříčiněných horkem než těch, která jsou způsobena dopravními nehodami.
Záplavy a krupobití ohrožují také budovy a to samé platí i pro zemědělství, na které velký dopad mají i přívalové deště a vlny veder a sucha. Klimatické změny ovlivňují také infrastrukturu, zdravotnický systém nebo turismus.
U turismu bych se rád zastavil, a to konkrétně u rakouských lyžařských resortů. Často čtu o tom, že se musí zavírat kvůli nedostatku sněhu. Jak velký problém to představuje ve vašem regionu?
Dopad to má opravdu velký, protože naše sjezdovky jsou položené velmi nízko, takže už téměř nejsou v provozu. Jako dítě si pamatuji menší sjezdovky například poblíž Vídně, tam už ale řadu let sníh nebývá. V tomto případě se však spíš jednalo o víkendové vyžití místních, ne o velkou turistickou atrakci pro návštěvníky z celého světa, jako je to jinde v Rakousku. Pokud jde o Dolní Rakousko a vlastně celou naši zemi, skutečně se mění to, za čím sem turisté jezdí. Čím dál více je to horská cyklistika nebo pěší turistika.
Vaše agentura se zaměřuje na projekty, které s řešením dopadů klimatické změny pomáhají. Na čem konkrétně pracujete?Moje oddělení se soustřeďuje na adaptaci na změnu klimatu, a to konkrétně na takzvaná řešení založená na přírodě, tedy v souladu s přírodou. Může jít například o sázení keřů na polích, vysazování stromů v obcích nebo o budování zelené infrastruktury, k níž patří zelené střechy a zelené fasády. V Dolním Rakousku působí organizace nazvaná Příroda v zahradě, která se právě na tuto infrastrukturu zaměřuje a s níž úzce spolupracujeme.Snahou je, abychom v rámci adaptačních opatření neprodukovali další emise oxidu uhličitého. Snažíme se tedy nacházet řešení, která nepotřebují mnoho energie, a pokud ano, tak pouze z obnovitelných zdrojů. Příklad dobré kombinace může být solární elektrárna se zelenou střechou, kde se uchovává voda, nebo parkoviště, kde solární panely fungují jako ochrana aut před horkem a krupobitím.
Jak důležité jsou pro agenturu peníze z Evropské unie, pokud jde o financování projektů, které zmiňujete?
Hrají velkou roli, i když v porovnání s jinými rakouskými agenturami máme také slušný podíl národních peněz. Z evropských programů využíváme Horizont Evropa, přeshraniční Interreg nebo Evropský fond pro regionální rozvoj a podobně.
Naším cílem je učit se od ostatních zemí a být součástí celoevropských projektů, protože si myslíme, že Evropská unie je velmi důležitá. Dává nám to příležitost kopírovat dobrá řešení nejen od našich sousedů. Nejde tedy pouze o peníze.
Konkrétně v programu Horizont Evropa (podporuje zejména vědu a výzkum – pozn. red.) teď běží takzvaná mise s názvem Adaptace na změnu klimatu a Dolní Rakousko je její součástí. Dovoluje nám to získávat další peníze, ale hlavně jsme více zapojeni do těch nejzásadnějších projektů a máme přístup k datům a ke sdílení zkušeností.
Zmiňujete spolupráci napříč celou Evropou, vzájemné učení. Jak v tomto ohledu vypadá spolupráce s Českou republikou, konkrétně s Jihomoravským krajem?
Já osobně se této spolupráce neúčastním, ale například zmíněná organizace Příroda v zahradě pracovala v rámci česko‑rakouského programu Interreg na projektu Klimatická zeleň, jehož se účastnili i partneři z Jihomoravského kraje. Jedna moje kolegyně z jiné agentury pod dolnorakouskou vládou neustále hledá nové projekty v rámci programu Interreg a několik z nich realizuje společně s Českou republikou.
Je nějaká oblast, pokud se jedná o adaptaci na změnu klimatu, kde se mohou Rakušané přiučit od Čechů?
Čelíme stejným problémům – záplavám, suchu, krupobití, přívalovým dešťům a podobně. Češi jsou úspěšní například v protipovodňových opatřeních nebo při obnově říčních koryt, velmi jste pokročili u řeky Dyje. Z těchto zkušeností se můžeme učit.