Za dobu své existence si uchovala svůj název, naučila statisíce Brňanů tančit, a také spojila dva milovníky tance Vlastu a Vladimíra Buryanovi, kteří se dodnes taneční škole věnují.

Zakladatel a spolumajitel školy Vladimír Buryan se k tančení dostal náhodou. „Manžel nikdy nechodil do tanečních. Tančil lidové tance a v roce 1957 byl vyzván k absolvování kurzu učitelů tance, kterých byl tehdy nedostatek.“ vzpomíná jeho manželka Vlasta. Z kurzu prý v závěru dokonce utekl, nicméně při návratu do Brna mu byl svěřen první kurz.

Možná díky netradičnímu způsobu výuky si Buryana jeho žáci oblíbili. V červnu 1968 se rozrůstající škola stala samostatným oddělením Parku kultury a oddechu. V jejím čele stanul Vladimír Buryan jako ředitel. „Je autorem koncepce školy i názvu Starlet, který s podivem tehdejší režim povolil a ani v dalších letech nezakázal,“ vypráví dnes devětapadesátiletá Buryanová, která v té době do společnosti nastoupila.

„Pracovala jsem v administrativě a ve volném čase jsem soutěžně tančila. Sám můj manžel mne učil tančit, ale to jsme se ještě moc neznali,“ říká s úsměvem lektorka. Později za Vladimíra Buryana provdala. Nikdy prý ale netančili v páru a ani jako lektoři nepůsobili dlouho spolu, ale každý samostatně.

„Moje učitelování začalo vlastně náhodou. Jednou bylo třeba rychle zaskočit za jiného lektora a já jsem to docela zvládla. Spolu s dalšími členy tehdejšího tanečního klubu Brdětan (zkratka Brněnská děcka tančí) jsem vystudovala potřebnou školu a stala se učitelkou tance. Nejvíc znalostí a zkušeností jsme ale stejně všichni získali „doma ve Starletu“, protože Vladimír učil většinu nových učitelů v Československu i okolí,“ uvádí Buryanová.

Po revoluci se většina tanečníků rozhodla osamostatnit a manželé Buryanovi na tom nebyli jinak. „Nechali jsme si název Starlet, a vrhli se do toho po hlavě. Hlavou školy je ale manžel. Já bych na to neměla nervy. A hlavně raději učím než šéfuju,“ říká s úsměvem Buryanová, která ve škole dodnes vede taneční hodiny. Kromě toho často působí jako porotkyně na tanečních soutěžích a pomáhá tanečnímu klubu školy.

Od práce je prý problém si odpočinout. „Prvních deset minut se doma dokážeme bavit o čemkoliv, pak ale téma hovoru vždycky sklouzne k tanci. Je to asi tím, že do práce přes všechny starosti oba chodíme rádi,“ vysvětluje Buryanová. Ve chvílích volna manželé relaxují na chalupě. „Nechodíme si zatančit, jak by si někdo mohl myslet. Na plese jsem se byla opravdu bavit jen jednou v životě, ve svých tanečních. Zbytek byl vždy spojen s taneční školou,“ tvrdí lektorka.

Dnes Starlet organizuje taneční kurzy pro mládež, dospělé i děti, má taneční klub, pořádá společenské akce, vystupuje na plesích vlastních i cizích a organizuje taneční soutěže. I následovnictví je zajištěno. Dcera Lucie je tanečnicí mezinárodní třídy a učitelkou tance. „Nejsme sice už největší taneční školou ve střední Evropě, jak tomu bylo po mnoho let v minulosti, ale pořád jsme škola velká – tradiční i moderní,“ dodala Buryanová.