Slavné železářství v centru Brna, které zůstalo po celou dobu věrné svému jménu, dnes ovládá sedm statečných příbuzných. Rodina ale původně z Brna nepocházela. V roce 1908 se sem kvůli výhodným průmyslovým podmínkám přestěhoval zakladatel železářství Konrád Vichr.

„Vyučil se v oboru a rozhodl se odejít do Brna. Pracoval pak v železářství, které vlastnil německý podnikatel. Ten mu dokonce půjčil peníze, když se rozhodl založit si vlastní firmu,“ vzpomíná zakladatelův pravnuk a dnešní majitel Tomáš Vichr.

Začínal jinde

Původně malému železářství se dařilo, a tak Konrád Vichr brzy skoupil oba domy, ve kterých původně začínal. „Stály kousek od nynější prodejny v Kobližné. Pak ale přišla válka a při osvobozování celá budova vyhořela. Obchodní dům, který tu stojí dnes, už začal budovat pradědeček jako prodejní budovu, ve vrchních patrech s kancelářskými prostory pro obchodní komoru,“ vypráví Vichr. Během komunismu však Konrád Vichr o celý majetek přišel.

„Zbytek života už zůstal doma. Do prodejny se přestěhovaly domácí potřeby, které tam zůstaly až do revoluce. Na tu dobu se tam dalo vždycky sehnat veškeré zboží,“ upozorňuje dnes dvaačtyřicetiletý podnikatel. Když železářství dostali příbuzní Konráda Vichra v restituci zpátky, rozhodli se bez váhání pokračovat v tradici.

„Můj otec a já jsme se pustili do plánů na znovuotevření. Já v té době pověsil na hřebík své dosavadní povolání elektrotechnika a rozhodl se pracovat v železářství. Od dětství jsem se v tom prostředí pohyboval, takže to nebylo těžké,“ říká Vichr, který se dokonce ještě před znovuotevřením nechal zaměstnat v různých obchodech. „I nejlepší námořník je nejdřív plavčíkem, tak jsem i já chtěl nejprve poznat práci prodavače,“ usmívá se Vichr.

Rodinný klan

To už ale prostory obchodního domu rekonstruovalo deset příbuzných z rodiny. Dnes je ve „Vichrovi“ rodinných příslušníků pět. „Já a moje teta vedeme chod firmy, ale dá se říct, že se na všem podílí i zbytek rodiny,“ říká Tomáš Vichr, který rodinnou společnost vítá. „Člověk není pod takovým tlakem, cítí se v bezpečí a má jistotu. Navíc se pak cítí dobře i ostatní zaměstnanci. A když se zaměstnanci cítí být součástí rodiny, pak všechno šlape lépe,“ dodává Vichr.