Dnes svůj volný čas nenaplňuje relaxací u televize ani procházkami v přírodě. Od února se věnuje netradičním řemeslným pracím – vyrábí a distribuuje bižuterii. Výroba ozdobných předmětů se stala nejen jejím koníčkem, ale i srdeční záležitostí.
Když si po listopadové revoluci s manželem otevřeli společnou firmu, nevěděla, co dřív. „Vedení společnosti bylo hodně náročné na čas, navíc jsme si s manželem všechno zařizovali sami. Potřebovala jsem se naučit relaxovat a zároveň u toho ‚nezakrnět‘, vzpomíná podnikatelka.
K bižuterii se prý ale dostala jako úplně obyčejná ženská, která se zajímala o módu. „Bižuterii jsem měla vždycky raději než zlato nebo stříbro. Když jsem si jednou chtěla zase něco koupit, překvapilo mne, jak je to drahé, a rozhodla se, že si něco vyrobím sama,“ popisuje své začátky Fleischlingerová, která měla k umění vždy blízko.
„Hrála jsem v ochotnickém divadle a taky jsem zpívala. Žádná rukodělná řemesla ale v rodině nemáme,“ říká s úsměvem.
Materiál, který sehnala na internetu, záhy přeměnila v první kusy ozdob. Přestože je skoupila rodina, Fleschlingerová už tehdy přemýšlela o budoucnosti.
„Bavilo mne to a chtěla jsem zkusit i něco víc. Rozhodla jsem se udělat si další živnostenský list, a vydala se do obchodů s módou a bižuterií své výrobky nabídnout,“ vypráví podnikatelka.
Svůj úspěch prý staví především na tom, že je každý její výrobek originální. „Nikdy nepotkáte nikoho, kdo by měl na krku stejnou věc,“ tvrdí žena, která se náramkům, náhrdelníkům a náušnicím věnuje většinou o víkendech.
„Oba trávíme volný čas tím, že zase pracujeme, ale jsme i tak spokojení. Manželka si ještě denně zajezdí deset kilometrů na rotopedu, čemuž moc nerozumím,“ tvrdí naoko nechápavě její muž, dvaapadesátiletý Jiří Hiburger.
Po několika měsících se Dita Fleischlingerová může pochlubit prvními úspěchy. Jak ale tvrdí, je to teprve začátek. „Mé výrobky jdou na odbyt, z čehož mám radost. Splnil se mi sen, který jsem měla jako malá – věnuji se tomu, co je pro ženu blízké,“ dodává se spokojeností Fleischlingerová.