Zmatení herci a zaměstnanci divadla se rozhlíží kolem sebe a neví, co se děje. „Vážně zase hoří? To přece není možné," diví se starší žena v hromadné mačkanici při odchodu z divadla.

Malinovské náměstí se postupně zaplňuje čekajícími lidmi, kteří hledají někoho, kdo by jim řekl, kolik z divadla lehlo popelem tentokrát. V davu je ale vidět i několik smějících se tváří. „Tenhle kouř poznám a navíc smrděl tak nějak neškodně. Ono se to k nám ale hodí, vždyť i požár by u nás měla být inscenace," směje se výrobkyně rekvizit Miroslava Dolívková, zatímco čeká venku.

Ne všichni jsou ale cvičením, které mělo upozornit na to, aby byli sami divadelníci opatrní a chovali se zodpovědně, pobavení. „Vůbec nevím, co se děje. Rád bych šel ale zase dovnitř, jestli to byl jen vtip. Je mi tu pořádná zima," ozývá se z hloučku divadelníků.

I přes komentáře několika návštěvníků, kteří nejsou celou akcí nadšení, ji Glaser hodnotí jako úspěch. „Chtěli jsme si vyzkoušet evakuaci lidí, kdyby začalo hořet doopravdy. Myslím, že to se nám povedlo. Všichni jsou venku a věděli, co mají dělat. Navíc je to i upozorní na to, že vážně mají být opatrní, aby se náhodou něco nestalo," usmívá se ředitel stojící vedle auta hasičů.

Osvětová akce přinejmenším u několika lidí zafungovala. „Určitě bychom měli být všichni opatrnější. Já rozhodně budu. I když je pravda, že nekouřím, tak kdyby se něco stalo, nebude to určitě moje vina," dodává malířka Renata Mikušová.