Co jsem dala do trouby, to bylo ještě před šesti lety na uhel, směje se cukrářka
K pečení nikdy vztah neměla. Jako většina žen i Hana Cupalová přiznává, že porozumět kuchyňským spotřebičům jí pomohlo až mateřství. „Ještě před šesti lety jsem vše, co jsem dala do trouby, na uhel spálila,“ směje se osmadvacetiletá Břeclavanka a majitelka cukrárny Cupicake.
Zdroj: Deník / VLP Externista
Dařit se jí začalo až s pečením dortíků cupcakes. „Později jsem pak začala péct ovocné dorty. Nejprve známým, pak i širšímu okolí a na zakázku. Pekla jsem na svatby, ale i do restaurací a kaváren. Největší dort jsem pekla třípatrový. Na svatbu svému tátovi,“ vzpomíná mladá žena.
Postupně začala koketovat s myšlenkou otevřít si kavárnu vlastní. „Říkala jsem si, jak by bylo fajn, kdybych měla přehled o tom, co všechno vlastně prodám. A také, kdyby lidé mohli ochutnat třeba jen kousek mého dortu, nebo více různých, aniž by si ho museli domů odnést celý. A hlavně jsem si přála mít zpětnou vazbu a vědět, zda jim moje dorty vůbec chutnají. Sen se mi nakonec vyplnil začátkem letošního roku,“ vypráví Cupalová.
Zdroj: Deník / VLP Externista
Název kavárny vznikl poměrně snadno. „Zadala jsem úkol grafikovi. A on zkrátka jen spojil moje příjmení Cupalová s cake. A Cupicake byl na světě,“ směje se sympatická cukrářka.
Její dortíky jsou do detailu propracovaná díla. „Vystudovala jsem střední polygrafickou školu, jsem technikem dokončovacího zpracování tiskovin, říká se tomu také ruční knihařství. On to nakonec nebude až tak vzdálený obor od cukrařiny, při obojím je totiž třeba mít cit a rozvinutou jemnou motoriku,“ srovnává maminka šestiletého chlapce, která se po škole živila jako servírka.
Zdroj: Deník / VLP Externista
Základem jejích sladkostí je vždy mascarpone. „Dávám jej opravdu do všeho. Potrpím si ale i na kvalitní čokoládu a domácí vajíčka. Když totiž nemáte kvalitní suroviny, nemůžete upéct dobrý dort,“ je přesvědčená mladá žena.
Začátek vlastního podnikání jí zkomplikoval koronavirus. „Otevřela jsem kavárnu a do týdne jsem ji musela kvůli prvnímu lockdownu uzavřít. První dva týdny jsem byla doma, vypnula jsem ledničky, které nemusely jet, a věřila, že nás hned zase otevřou. Protože to ale vypadalo, že k tomu jen tak nedojde, rozhodla jsem se, že zkusím otevřít aspoň prodejní okénko. A lidé začali opravdu chodit, nenechali mě v tom,“ je svým zákazníkům vděčná Cupalová.
Zdroj: Deník / VLP Externista
Dorty začala péct policistům a vojákům na hranice, ale i zdravotníkům do nemocnic. Objednávky se snažila i sama zákazníkům rozvážet. „Bylo vidět, že jim nejsme jedno. Chtěli nás podpořit. Jeden pán, David Duchoň, si objednal dort Red Velvet s pistáciovým krémem a rozdal ho přátelům, známým a kolegům v práci. No a protože jim chutnal, příště přišli sami a objednali další. A objednávají si pravidelně dosud,“ usmívá se majitelka kavárny Cupicake.
Jak přiznává, není jednou z těch cukrářek, které nemají rády sladké. „Často se ho ale tolik najím při pečení, že už na něj ani nemám chuť. Jediné, co nemusím, je cukroví s kokosem. Ale paradoxně právě kokosový cheesecake jde vůbec nejvíc na odbyt. Sázkou na jistotu je i mrkvový dort a celkově dorty s ovocem,“ říká.
Zdroj: Osobní archiv
Naopak respekt mají lidé z mechového dortu. „Jeho základem je špenát. Přitom vůbec nechutná po špenátu s česnekem a solí! Naopak – jeho součástí jsou jen vejce, mouka, cukr, špenát, citronová kúra a citron. Já osobně ho miluju,“ směje se žena.
Recepty čerpá především z internetu. Některé, jako třeba čokoládový dort s pomerančovým karamelem, si sama i vymýšlí. „Základ mám, dá se říci, stále stejný. Ale hodně jsem si ho už podle sebe upravila. Záleží, z jakých peču surovin, ale také, v jaké troubě. Ona totiž každá skutečně peče jinak,“ potvrzuje Cupalová.
Tento článek jste si mohli přečíst díky předplatnému Deník Klubu
