Fascinují mě zajímavé obličeje, říká karikaturista

K malování měl vztah již od dětství. „Více jsem se mu ale začal věnovat až jako student na Střední vinařské škole ve Valticích, kterou jsem navštěvoval. Vzpomínám si, že jsem nakreslil dokonce i karikaturu pana ředitele. Když na to přišel, bál jsem se, zda mě nevyhodí. Naštěstí měl ale smysl pro humor,“ směje se muž ze Staroviček, který se celý život věnoval práci v zemědělství.

Zdroj: Deník / Iva Haghofer

Originální karikatury ostatně zdobily už i maturitní tablo jeho třídy. „Vždycky mě hrozně bavilo zachytávat na obrázcích různé výrazy obličeje, zdůrazňovat zajímavé rysy, ale například i výrazný nos, vystouplé čelo nebo špičatou bradu. Mimochodem právě proto karikatury nejsou mezi lidmi zrovna oblíbené. Možná i z tohoto důvodu jsem je moc neprezentoval,“ vypráví Ernest.

Zdroj: Deník / Iva Haghofer

Maloval vždycky osoby, se kterými se potkal především během práce. Ať už na statku nebo ve Vinařských závodech ve Velkých Pavlovicích, v podivínské Frutě či na nákupu v břeclavské Zelenině. „Kde jsem byl, tam jsem vždycky narazil na zajímavé typy. Maloval jsem je pokaždé po paměti, tak jsem se zároveň i trénoval. Ze známých osobností šlo za minulého režimu kreslit jedině sportovce, politiky nikoli,“ ukazuje na portfolio svých děl kreslíř.

Zdroj: Deník / Iva Haghofer

Přestože nárazově své obrázky publikoval v Zemědělských novinách či ve Vinařském obzoru, kreslením karikatur se nikdy neživil. „Chtěl jsem jít studovat uměleckou školu do Brna. Ale vzhledem k tomu, že měli rodiče hospodářství, bylo jasné, kterým směrem se moje kroky musejí ubírat. Hlavně jsem chtěl jít do školy, abych měl dokončené vzdělání. To pro mě bylo důležité. Maloval jsem jen pro potěchu,“ vzpomíná jednaosmdesátiletý karikaturista.

Zdroj: Deník / Iva Haghofer

K tomu, aby vytvořil neobyčejně věrohodné podobizny lidí, mu stačil papír a tužka. „Maluji ještě i nyní, ale už méně. Už mi tak neslouží pravačka, musím si ji cvičit,“ zmiňuje Ernest.

Zdroj: Deník / Iva Haghofer

Na jedné ze stránek svého portfolia narazí na podobiznu oblíbeného zpěváka Waldemara Matušky. „Tohle je výjimečný obrázek. Ten jsem nemaloval tužkou. Ten je vyťukaný za pomoci písmene M na psacím stroji. Když navštívil pan Matuška s rodinou Hustopeče, obrázek jsem mu daroval. Byl to můj oblíbený zpěvák, kterého jsme s manželkou moc rádi poslouchali. Tu podobiznu si dokonce vyžádali i do Československé televize, když o něm připravovali životopis na pokračování,“ překvapuje kreslíř.

Zdroj: Deník / Iva Haghofer

Vyťukáváním na psacím stroji vznikla mimo jiné i kopie obrazu Mony Lisy. „Ani nevím, kolik času mi to zabralo. Nesledoval jsem to, mě to totiž baví. Ale je fakt, že to bylo pracnější,“ usmívá se sympatický muž ze Staroviček, po němž zdědil talent ke kreslení i jeho syn.

Zdroj: Deník / Iva Haghofer