Dodnes si poměrně přesně vybavím omamnou vůni růžovo-bílého západoněmeckého ‚fáčka‘, která se linula ze skříně mojí maminky, kdykoli jsem ji otevřela. V 80. letech to byla pro většinu lidí vzácná tuzexová záležitost, sloužící nikoli k očistě (na to byla určena obyčejná mýdla ze socialistické drogérky visící v síťce nad umyvadlem), ale především k provonění prádla a oblečení.

Ačkoli klasická tuhá mýdla na nějaký čas vytlačila ta tekutá, v poslední době se na trh vracejí. A je na ně radost pohledět! Na své si přijdou jak vyznavači minimalistických jednobarevných kostek, tak milovníci bylinek, bláznivých barev i tvarů, ale i ti, kdo ocení vytříbený vkus, umění a originální design.

Není mýdlo jako mýdlo

Jak přibývá výrobců ručně tvořených mýdel, mohlo by se zdát, že ‚uplácat si vlastní kostku na mytí zvládne každý, dokonce i děti v rámci domácího tvoření.

Podle mydlářky Anastasie Krasilnikové, zakladatelky značky Savon de Lisoleil, je však třeba rozlišovat, zda jde skutečně o pravé mýdlo: „V současnosti se v Čechách vyrábí ručně, ať už v domácnostech, nebo v profi manufakturách, mýdlo dvojího typu. V prvním případě jde o průmyslově připravenou mýdlovou hmotu, většinou transparentní, kterou známe také jako glycerinové mýdlo, v podobě velikého průhledného kvádru,“ popisuje mydlářka s tím, že takový kvádr se pak nakrájí na menší kousky, nechá se roztát ve vodní lázni, přidají se do něj třeba suché květy, barviva nebo éterický olej a vzniklá hmota se pak nalije do různě tvarovaných formiček a nechá se vychladit.

„Složení takového mýdla většinou není nejlepší, ale vzhledem k jednoduchosti a bezpečnosti výroby je to dobrá varianta třeba pro tvoření s dětmi,“ dodává.

Výroba takzvaného pravého mýdla je naopak proces, který už vyžaduje určité znalosti a dodržování bezpečnosti práce. Používají se při něm rostlinné či živočišné tuky, oleje a také louh neboli hydroxid (sodný, draselný nebo kombinace obou), zodpovědný za saponifikaci neboli ‚zmýdelnění‘ použitých tuků a olejů.

„Pravé mýdlo můžeme vyrábět metodou zastudena či metodou zatepla, která je blíž k tradiční ‚staré‘ výrobě, kdy se mýdlo vyvařovalo v kotlích,“ upřesňuje odbornice a shrnuje oba zmíněné typy výroby: „V Česku koupíte jak produkty vytvořené jednoduše z glycerinového kvádru, tak pravá mýdla náročnější na výrobu za použití hydroxidu.

Pro zákazníky není na první pohled snadné taková mýdla rozlišit a všechna považují za ručně vyrobená, přitom však technologie výroby, potřebné řemeslné dovednosti, stejně tak jako kvalita výsledného produktu jsou velice rozdílné,“ říká mydlářka.

Čtěte etikety

Jak tedy poznat kvalitní mýdlo? Podle zakladatelky značky Almara Soap Veroniky Machkové je stejně jako u jakéhokoli jiného druhu kosmetiky i u mýdel dobré naučit se číst ingredience a vyznat se v nich. „Současně je třeba si uvědomit, že i sebelepší produkt může zákazníkovi způsobit vyrážku, pokud má sklony k alergiím a má citlivou pokožku,“ upozorňuje Machková s tím, že neméně důležitá je i osobní angažovanost a nespoléhání pouze na reklamní tvrzení.

„Kvalitní znamená z mého pohledu produkt vyrobený z kvalitních surovin prověřeného původu, s ingrediencemi, které dohromady dávají smysl. Bohužel stále je na trhu mnoho výrobků, kdy jsou výrobci schopni smíchat suroviny na mastnou pleť s těmi na suchou prostě jen proto, že jim dohromady voní,“ říká odbornice, která považuje za nešvar i nadužívání esenciálních olejů.

Mnoho výrobců je totiž používá jen jako vonnou složku a vůbec nepohlíží na jejich terapeutické účinky. „Spojit třeba pomeranč, geránii, skořici, mátu, tea tree a citronovou trávu a použít takovou směs do mýdla, nebo dokonce i do pleťové kosmetiky je naprostá neznalost aromaterapie. Přesto se to stále děje.“

K důležitosti složení se vyjadřuje i Anastasia Krasilnikova: „Umět číst složení je důležitá věc, ale chápu, že pokud výrobce uvádí jen povinné složení v INCI názvosloví, běžný uživatel z toho nebývá moudrý,“ říká a radí si složky zkontrolovat ve vyhledávači na internetu nebo poprosit, aby vám složení výrobce či prodávající rozklíčoval.

Pravé mýdlo by každopádně nemělo obsahovat sodium laureth sulfát označovaný ve složení jako SLS nebo SLSE, což je levné a účinné pěnidlo, které však může dráždit pokožku a způsobovat nejrůznější kožní potíže.

(Ne)voňavá výroba

Výrobní proces zastudena popisuje Veronika Machková takto: „Směs hydroxidu, vody a rostlinných olejů se obohatí o účinné složky, jako jsou třeba bylinné maceráty, esenciální oleje, jíly a jiné ingredience vybrané pro konkrétní typ pokožky, pak se nalévá do forem, nechává do druhého dne ztuhnout, nakrájí se a posléze již hotová mýdla minimálně tři až čtyři týdny ‚dozrávají‘ čili schnou a tvrdnou.“

Některá mýdla však mohou zrát i déle, například ty od značky Savon de Lisoleil. „Já preferuji mýdla zrající tři až šest měsíců, jelikož se jejich kvalita dobou zrání ještě zvyšuje. Třeba vánoční mýdla vyrábím už v květnu a v červnu,“ říká mydlářka Krasilnikova, která také vysvětluje, proč výroba mýdla není vždycky jen čistě voňavá záležitost.

„Nepříjemný odér při výrobě může být spojen se dvěma důvody. Tím prvním a hlavním je použitý hydroxid. Je to látka, která při rozpuštění ve vodě vypařuje nejen nepříjemně páchnoucí, ale i nebezpečné páry, proto se má rozpouštění dělat v dostatečné vzdálenosti, aby se výpary nedostaly do dutin. Mohou totiž sliznici popálit a na chvíli dokonce znepříjemnit dýchaní,“ upozorňuje odbornice s tím, že některé citlivé a velmi často pak i na tuto látku alergické ‚nosy‘ cítí tento odér i v hotovém mýdle.

„Lze ho zamaskovat třeba použitím rostlinných olejů, které příjemně či jenom silně voní, například vavřínový, nebo se dá použít třeba kakaové máslo. Druhým důvodem, proč výroba nemusí vonět, je použitý tuk – živočišné mohou být cítit jak při výrobě, tak i potom ve finálním mýdle,“ vysvětluje odbornice.

Řešení na pupínky

Když už je řeč o složení, zajímalo mě, jak je to s mytím obličeje. Pamatuji si totiž dobře, že když už jsem kdysi dávno na pleť nějaké mýdlo použila, záhy se dostavilo nepříjemné pnutí a pocit, že mám o číslo menší obličej.

„Obecně platí, že pokud vám na pleť mýdlo nevadí, vybírejte jemnější receptury s převahou tekutých olejů (olivový, slunečnicový, mandlový apod.), minimem dráždivých olejů, jako je kokosový nebo ricinový, a minimem éterických olejů, ale nebraňte se třeba ovesnému hedvábí nebo mléčným ingrediencím,“ radí mydlářka Krasilnikova.

Veronika Machková z Almara Soap k tomu dodává: „I sebelepší mýdlo na obličej může způsobit vyrážku nebo ucpat póry, pokud použijete nevhodné. Zásadní je opět vybírat nejen podle složení, ale i podle typu pleti. V naší nabídce přírodních mýdel na tvář nenajdete mýdla univerzální, ale přímo určená na mastnou, suchou, citlivou i extra choulostivou pleť.“

Mýdlo místo šamponu

A jak se milovnice voňavého řemesla dívají na používání mýdla na mytí vlasů? Podle Veroniky Machkové někdo mýdlo pro mytí vlasů odsuzuje, protože vlasy jsou po něm u zhruba poloviny lidí v horším stavu než před umytím. Souvisí to s pH mýdla, vody i vlasů a pokožky.

„Když se sejde mýdlo, jež má přirozeně vyšší pH, s extra tvrdou vodou, na vlasech zůstávají zbytky minerálů, které pak mají za následek vznik lepivého, voskového a mastného filmu. Já jsem však toho názoru, že tuhý šampon vyrobený jako mýdlo metodou zastudena je tím nejpřirozenějším způsobem mytí nejen vlasů, ale i těla a pleti,“ myslí si Veronika Machková.

Nepříjemného povlaku na vlasech se pak dá účinně zbavit například použitím octového oplachu, který její značka Almara Soap také nabízí. Někdy ale prý pomůže jen vytrvat a vlasy si na odlišný způsob mytí po čase zvyknou.

Anastasia Krasilnikova ze Savon de Lisoleil a současně zakladatelka první mydlářské on-line školy dodává: „Jde o dost kontroverzní téma. Dříve se psalo o tom, že vlasy každého člověka potřebují kyselejší prostředí, což pravé zásadité mýdlo poskytnout nemůže, protože pH pravých mýdel se pohybuje v rozmezí 8,5–10,5 a z dlouhodobého hlediska může vlasy ničit i přes kyselý oplach.

Avšak teď sleduji jeden výzkum, ve kterém se zkoumají vlasy různých lidí a podle výsledků se jim nabízí zásaditá nebo kyselá péče. Prozatím se zdá, že jde o vysoce individuální záležitost, tedy že každému vyhovuje něco jiného,“ uzavírá mydlářka Anastasia.

Předplaťte si Deník.cz a získejte zdarma e-knihu plnou ovocných receptů. Více na: denik.cz/predplatne.