Kliknutím zvětšíteS dětmi, které trpí psychickými poruchami, se nyní více potýkají jak krizové linky, tak i ordinace dětských psychologů a psychiatrů. „Oproti jaru pozorujeme nárůst v hospitalizační péči, a to i přesto, že školy pro děti s poruchami chování a jinými speciálními potřebami zůstávají otevřené. Dlouhodobá izolace od vrstevníků a nemožnost aktivně trávit svůj volný čas vedou ke zhoršování psychických onemocnění,“ potvrzuje situaci Tereza Podhorná, primářka Oddělení dětské psychiatrie Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze.
Psychologové upozorňují na ztrátu pravidelného režimu, jenž je pro nás důležitý, natož pak pro děti, které přišly o kroužky a kamarády. Děti navíc může ovlivnit i nějaká dramatičtější událost v rodině jako třeba nemoc, nebo dokonce úmrtí. „V období mezi desátým a jedenáctým rokem zažívají věkově zdravou úzkost, uvědomění si konfliktů ve světě, nemocí okolo a úmrtí. Bohužel je tato doba přespříliš nabitá těmito informacemi, takže labilnější, křehčí dítě se v tomto věku hůře zvládá, bývá zaplavené negativitou zvenčí,“ říká klinická psycholožka Martina Pastuchová.
Úzkostné děti mohou mít obavy z dopadu nemoci i o zdraví svých blízkých. Úzkost může prohlubovat právě zhroucení nastaveného režimu dne i sociální izolace. Zhoršuje ji také nemožnost vykonávat oblíbené činnosti, jako je například sport, kultura, případně cestování, které nám všem pomáhají zvládnout stres.
„Obecně tendenci k úzkostným reakcím máme všichni, také se na projevech podílí určitá míra dědičnosti, coping strategií (způsob vyrovnávání se se stresem, pozn. red.) u nejbližších osob. V dospívání však výrazně potřebujeme kontakt s vrstevníky ve škole a na kroužcích, při setkávání s kamarády, protože naše osobnost zraje a potřebuje ustát vrstevnické přijetí,“ vysvětluje klinická psycholožka. Adolescenti by měli ve svém věku prožívat první intimní vztahy, měli by se stávat méně závislými na rodičích.
Neklid, hyperaktivita, uzavřenost
Když tohle dětem a dospívajícím chybí, způsobí to výrazný deficit, čímž dochází k rozvoji sociálních fobií, subdepresivního prožívání a nárůstu různých forem sebepoškozování. Podle primářky Terezy Podhorné se deprese a sebepoškozování nyní objevují zejména u dětí v adolescentním věku, kteří jsou v izolaci nejdéle. „Velmi znepokojivý je také nárůst poruch příjmu potravy, zejména mentální anorexie,“ varuje psychiatrička.
Paradoxně na jaře, v první fázi covidové pandemie, se některým dětem dokonce ulevilo. „Šlo například o dospívajícím se sociální úzkostí nebo s obsedantně-kompulzivní poruchou. Najednou byli doma, ve své bezpečném známém prostoru, nevystaveni venkovnímu tlaku,“ vysvětluje Martina Pastuchová. To však dlouho nevydrželo. „Čím déle trvá epidemická situace, tím víc je dnes vidět, že se mění prožívání nejen nemocných, ale i zdravých,“ doplňuje.
Volání o pomoc Důležité je nezlehčovat psychický stav dětí. Úzkosti a deprese mohou navíc navenek vypadat jako například poruchy chování, neklid, hyperaktivita, podrážděnost či uzavřenost. „Deprese se často projevuje somatickými symptomy, kdy dětí ztrácejí zájem, zvídavost. Může je trápit porucha spánku, která s tím souvisí, ale také nechutenství či přejídání se sladkostmi. Mohou prožívat pocity viny, bezmoci, emoční labilitu. Zhoršení prospěchu může být důsledkem kognitivního deficitu. Rizika sebevraždy je u adolescentů vyšší než u běžné populace, a to především kvůli impulsivnosti této věkové skupiny,“ upozorňuje psycholožka Kristýna Marková z pedagogicko-psychologické poradny v Českých Budějovicích.
V případě, že si takových změn v chování svého dítěte rodiče všimnou, měli by se obrátit na psychiatrickou ambulanci v nemocnici. „Doporučuji nebagatelizovat prožitky našich dětí na. Na druhou stranu ani nepanikařit či nepřeceňovat naše mínění,“ dodává Kristýna Marková.
Mobil, sociální sítě a závislosti
Dětem chybí společné zážitky s vrstevníky. Přišly o vánoční besídky, recitační soutěže, třídnické hodiny nebo školní výlety. Většina z nich je sice v neustálém kontaktu s kamarády přes sociální média, to ale plně nenahradí přímou komunikaci.
Navíc tráví více času v online prostředí. „Mohou tak vznikat častější závislosti na mobilu či počítači. Děti prostě nemají jinou alternativu, jak trávit svůj volný čas,“ podotýká psycholožka Kristýna Marková.
Problémy do budoucna Už téměř rok je většina žáků a studentů doma na distanční výuce. Psycholožka Martina Pastuchová soudí, že skupině dětí sice může vyhovovat, když nejsou pod denní kontrolou učitelů, ale bohužel nechápou, jaké problémy jim to do budoucna způsobí. Jedná se zejména o oslabení jejich pozornosti, paměti a myšlení. „Děti udrží pozornost mnohem kratší dobu, jsou unavenější. Ty na prvním stupni potřebují odměny, jako jsou známky a razítka v notýsku, což doma nemají,“ hodnotí distanční výuku učitelka základní školy.
Až se školy otevřou…
Také školní schopnosti a dovednosti se u žáků a studentů velmi liší. Existuje velký rozdíl mezi dětmi, které mají podnětné rodinné prostředí a k dispozici technologie pro výuku, a těmi, jež nemají tak kvalitní rodinné zázemí, případně nemají dostupný počítač nebo někoho, kdo by jim s učivem pomohl. Některé z nich tak při návratu do škol na zcela odlišné startovací čáře.
Může se stát, že výkony tímto způsobem znevýhodněných dětí budou mít negativní dopad na jejich pozitivní sebeobraz. V tu chvíli bude záležet na psychickém nastavení dítěte. „Zda bude žák přičítat svůj neúspěch vlastním schopnostem nebo vnějším neovlivnitelným příčinám, jako je právě uzavření škol nebo nedostupnost počítače,“ zamýšlí se nad tím Kristýna Marková.
Určitě to bude pro ně náročné. „Ale nejsou v tom samy. Stejný problém řeší miliony dětí po celém světě. Dříve se museli naši předci také adaptovat na krizové situace, války, uzavření škol,“ dodává psycholožka.
12
1
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
