Co jsou vlastně panenky reborn?
Jsou to umělecké sběratelské panenky, které svým provedením mají co nejvíce napodobovat skutečné dítě. Na panence je velký podíl ruční práce a často nese nezaměnitelný „rukopis“ svojí autorky.

Proč jsou tak realistické? Není to až strašidelné? Já jsem například slyšela, že si je pořizují ženy, které nemohou mít děti, a podobně.
Se strašidelností máte docela pravdu, ale asi jinak, než si myslíte. Ona taková nepovedená panenka opravdu může působit prapodivně. Pro někoho je to k smíchu, pro někoho spíše k pláči, někdo se zalekne. Myslím, že u nádherně provedeného rebornu s nejmenšími detaily se není čeho bát. Asi každý z nás byl v muzeu voskových figurín, tam jste se báli? Podle mě je negativní hodnocení těchto panenek způsobeno lidskou neznalostí a honbou za senzací. Co vím, ženy, které si tyto panenky pořizují, mají svoje děti, vnoučata… Často jsou velice inteligentní, vzdělané a žádným zdravotním problémem netrpí. Je to skutečně jejich koníček, třeba jako mají muži svoje mašinky a sbírky autíček. I takový modelář chce vyrobit co nejvěrnější napodobeninu třeba lodě nebo letadla.

Jaký mýtus spojený s reborn panenkami vás osobně překvapil?
Zarazí mě, když si lidé myslí, že jde tuto panenku koupat, ptají se, jestli jde „zařídit“, aby třeba čůrala do plínek jako některé panenky z hračkářství, ptají se, zda jsou pohyblivé prsty a všechny klouby… Neuvědomují si, že jsou to sběratelské panenky, ne hračky pro děti, natož imitace živých dětí. V zahraničí jsem natrefila na možnost různých dýchacích strojků, které panence zdvíhají hrudníček, nebo imitace tlukotu srdíčka. Toto je pro mě již „za hranou“ a u žádné ze svých panenek jsem je nepoužila. Nezajímám se o tyto možnosti „vylepšení“. Svým panenkám nepíchám ani náušnice. Pro mě to jsou a vždy jen budou krásně umělecky zpracované panenky.

Kdo si je nejčastěji pořizuje?
Řekla bych, že jsou zastoupené všechny možné skupiny lidí. Samozřejmě nejčastěji jsou to sběratelky reborníků a panenek všeobecně, občas zvítězí lidská zvědavost (jak tato panenka vlastně vypadá), pořizují si je také třeba do obchodů na aranžmá dětského oblečení, často třeba i sběratelky kočárků, které tímto svoji sběratelskou chloubu doplňují. Někdy ze své sbírky zapůjčím panenku filmařům, kde zastupují například nebezpečné natáčecí scény s miminky. Jednou za čas dostanu mail s dotazy ohledně panenek od fotografky, porodní asistentky… V malé míře panenky slouží na hraní pro nějakou odrostlejší slečnu, i když tyto reborn panenky nejsou hračky. Malým dětem je vůbec nedoporučuji. Reborn panenky pomáhají taktéž třeba u starých a nemocných lidí v různých zdravotních zařízeních. Jednu panenku mám také v Nedoklubku, kde ji používají na svých akcích ohledně předčasně narozených dětí jako poutač – dekoraci v inkubátoru. Snažím se, aby tyto panenky dělaly nejen radost, ale také pomáhaly.

Proč jste propadla kouzlu těchto panenek? Na začátku byl obyčejný článek v časopise. Sama bych jej asi přešla, kdyby mě na něj neupozornila tehdy asi desetiletá dcera. Začala jsem se o tyto panenky zajímat a našla základní informace na internetu. Poté jsme si jednu takovou panenku ze zvědavosti pořídili. A protože jsem roky chodila na různé výtvarné kroužky, navštěvovala tehdejší výtvarnou lidovou školu umění, zkusila jsem reborn panenku vyrobit. Nakonec panenky vyrábím více než deset roků, je to můj velký koníček. Teď o Vánocích jsem jimi podarovala značnou část rodiny.

Jak dlouho trvá výroba takové panenky a jaké materiály se k ní využívají? To je těžké všeobecně specifikovat. Někdo má hotovou panenku „do druhého dne“, někdo si s ní „hraje“ tři týdny. Já sama dávám přednost pomalé a precizní práci. Taktéž náladě, kdy se na panence dobře pracuje. Myslím, že toto všechno se potom v panence nějakým způsobem odrazí. Co se týče materiálů, bylo by to tady všechno na velmi dlouhé psaní, tak se budu snažit být stručná. Kit (hlava, ruce, nohy, občas břišní plát či torzo) je vyrobený z vinylu. Tělíčka bývají takřka ve všech případech látková, oči jsou ručně foukané ze skla, na vlásky se používá barvený mohér, k výplni slouží skleněný i gumový granulát, „vycpávky“ do polštářů. Na malbu se používají vypalovací barvy a zakončovací maty i lesky. Neobejdete se bez speciálních jehel, štětců, magnetů, lepidel. Měla byste mít také cit panenku pěkně obléci a nafotit. Každý reborn musí být dobře vytěžkán, aby i toto napodobovalo skutečné dítě.

Co je na výrobě nejsložitější?
Pro někoho je možná těžší malba, pro někoho zase píchání vlásků. Řekla bych, že je to ryze osobní. Třeba si vzpomínám, jak bylo pro mě těžké nafotit panenku-čarodějnici, jak letí na koštěti.

Na kolik korun vyjde reborn panenka?
To záleží, jestli kupujete panenku novou či „z druhé ruky“, českou nebo ze zahraničí od celosvětově uznávané umělkyně, zda se jedná o prototyp či o domácky vyrobený kousek. Také je otázka, jak kvalitní jsou použité materiály. Samozřejmě jako u všech ručních prací hraje velkou roli řemeslné provedení panenky a zručnost rebornistky, její „zavedené“ jméno. Za sebe bych řekla, že pěkně provedený reborn nekoupíte pod 10 tisíc korun, ale vše záleží na vaší představě a náročnosti, jak má panenka vypadat. Jen samotný vstupní materiál je poměrně drahý.

Kolik panenek máte doma?
Moc ne, ačkoli si lidé často myslí, že u mě najdou „malé muzeum panenek“, a občas mi píší, že by se na panenky přijeli podívat. Já osobně dávám přednost panenkám, které nejsou klasicky zpracované – tedy miminko či batole. V mé osobní sbírce jsou spíše skřítci, elfíci, mám tu pierota, na Mikuláše máme vystaveného stylového čertíka, o Vánocích tu mám mini Ježíška v jesličkách. Taktéž mám doma několik panenek z hračkářství, které jsem rovněž zrebornovala a nafotila s nimi spoustu fotek, které se týkají českých tradic, zvyků, pořekadel, pranostik i dětských říkadel a písniček. Již několikátý rok pravidelně pro svoje kamarádky a příbuzné vyrábím i kalendáře, magnety a přání s těmito panenkami. Focení je totiž další můj velký koníček.