JAROSLAV ŠTĚPANÍK

Nejprve přelétnu titulky. A již se to na mne řítí. Daily Horror:POLITIKŮM VĚŘÍ UŽ JEN ČTYŘI PROCENTA LIDÍ, hlásá tučný titulek. Ani se těm lidem nedivím, naivně však stále doufám, že s tím dotčení něco udělají. POČET ČECHŮ TRPÍCÍCH ÚZKOSTÍ JE STÁLE VYŠŠÍ oznamuje nadpis článku hned v sousedství – vedoucí vydání správně usoudil, že tato dvě oznámení mohou mít jistou vnitřní souvislost. NAŠE POLITIKA JE V KAŠI (a my abychom ji jedli, že.) KDYŽ NEZAČNEME SPLÁCET, BANKROT PŘIJDE… Bankrot není Godot, napadá mě. POLITICI LOBBUJÍ ZA NEJVĚTŠÍ ČERNOU STAVBU. ŽEBŘÍČKY BOHATSTVÍ FASCINUJÍ. – Pak se divme.

Otírám si pot z čela. Listuji dál: KLÍŠŤATA ÚTOČÍ I V ZIMĚ. Kdyby jen ona… PŘIŠEL O PRÁCI, TAK ŠEL VRAŽDIT. A hned nato: CHTĚLI ZABÍT. KRUTĚ A KVŮLI RASE. Už je mi jasné, proč není dobré číst v jediném zátahu zpravodajství za dva týdny. Raději pryč a dál, přece jen k snesitelnějším kalibrům: PODVODNICE OBRALY DŮCHODCE O ÚSPORY. PODOMNÍ PRODEJCI ENERGIÍ UŽ NAPÁLILI TISÍCE LIDÍ. Ani zde nenalézám tabletky optimismu.

Takže dál a výš:
ZAŘÍDÍME MILOST NA HRADĚ A PAK ROZKRADEME FIRMU. ZASTUPUJE ZÁKON A PODVÁDÍ. – NEDÁTE PENÍZE? – JDETE SEDĚT! POLICIE ROKY VĚDĚLA, ŽE SI MAFIÁNI KUPUJÍ TITULY… Opět si otírám čelo, mám pocit, že na mne něco leze, trochu se ale uklidním titulkem komentáře: MEDIÁLNÍ CHŘIPKA.

Nerad bych vzbudil dojem, že snad ovlivněn vlastním černým viděním, vybírám výhradně titulky negativní. Zaujaly mne i jiné, laskavější. Kupříkladu ten uvádějící rozhovor se známým spisovatelem: LEPŠÍ JE BÝT NEŠŤASTNÝ A ŽIVÝ. Nebo: NAŠE SVOBODA MÁ JEŠTĚ ŠANCI. – OUTSIDEŘI TÁHNOU NA ZLATÝ SEVER či NA VÝCHOD OD REPUBLIKY SE NEMUSÍTE STYDĚT. To jsou hezky optimisticky laděné titulky, některé z nich navíc s pěknými tipy na dovolenou.

V titulcích posledních dní kralovaly ovšem bezkonkurenčně zprávy z plzeňské právnické fakulty. Jen jejich výčet by zaplnil víc místa, než je vyčleněno krátkému fejetonu.

Zaujal mne článek s titulkem SOUDCI SE NEPEROU O ČTYŘI PROCENTA, ALE O PRINCIP. Sepsal ho právník – soudce. Snížení platu ústavních činitelů o čtyři procenta, také v posledních dnech velmi propírané téma, by se dle autora nemělo vztahovat na soudce. Běžný občan vnímá pojmy právo a princip mnohem prostěji. Vadí mu, když vidí, jak hojně jsou porušovány principy jak morální, tak právní, a jak často unikají trestu ti, kteří se těmto principům vysmívají.

Potom mi do oka padl titulek: JAK UČIT ETIKU? UČITELÉ TÁPOU. – Vlastně se jim ani nedivím.

Autor je psycholog a publicista