Jedním z hlavních lákadel procházek „pod hladinou chodníku“ je to, že většinou ukazují podzemí velmi autenticky, jen s minimálními úpravami či statickým zabezpečením. To se o spoustě dalších památek v čele se zámky, paláci nebo i hrady říct nedá (tedy až na zničené zuby zřícenin).

Dalším lákadlem podzemí jsou velice krátké prohlídky. Většinou trvají kolem třiceti až čtyřiceti minut, zatímco na mnoha zámcích a hradech někdy až dvouhodinové prohlídky nedokážou zájemce udržet při pozornosti a při vší úctě k jejich zajímavosti už po chvíli nudí (i když i třeba prohlídka solných dolů v polské Věličce trvá někdy až hodiny tři. Ale tam nejde o typické městské podzemí, jaké má v České republice například Plzeň nebo Znojmo).

Příští rok otevře lidem své nitro i brněnské podzemí, které bude v mnohém podobné tomu znojemskému. Sice nejde o systém třiceti kilometrů chodeb, jako je tomu ve Znojmě, ale délka prohlídkové trasy má být podobná – kolem třičtvrtě kilometru.

V Brně také chtějí hned od začátku trasu oživit ukázkami historických řemesel nebo zajímavostmi z historie brněnského podzemí. Jen je třeba doufat, že to neskončí nějakým strašným kýčem, jakým je nová prohlídková trasa ve Znojmě, kde se setkáte s různými strašidly a skřety, kteří mohli v podzemí být leda tak v opiových snech středověkých horníků.