Jiří Smutný

Faktem je, že někdejší promenáda s fontánou se dnes prakticky změnila na parkoviště. Tedy, přesněji řečeno, na parkoviště ilegální, byť všeobecně tolerované.

Ono se to nezákonné parkování po Brně ale netýká pouze plochy před divadlem. Přesvědčil jsem se o tom před časem, když jsem jel po dlouhé době navštívit spolužačku z gymnázia. Bydlí stále v Králově Poli, tak jako za dob studií. Z mládí jsem měl zafixovaný pohled na prostornou ulici, lemovanou po obou stranách stromy. Nemohl jsem to najít. Nejel jsem na kole jako kdysi, ale autem. Všechny ulice byly lemovány z obou stran nekonečnými řadami zaparkovaných aut a místy bylo obtížné mezi nimi vůbec projet, jak tam bylo málo místa. Že by i tady řádila Xenie?

Stejný obrázek je v centru města, ve staré zástavbě i na sídlištích: auta, auta a auta. Podle statistiky u nás připadá jedno osobní auto zhruba na dvě celé čtyři desetiny obyvatele. To ale není konečné číslo, neboť aut ještě stále přibývá. Kde to skončí, těžko říct. Možná u jednoho auta na jednoho obyvatele. Kam se potom ta auta naskládají, to asi neví ani autor zmíněného pohádkového seriálu.

Celý problém, způsobený masivním rozvojem automobilismu a leností řidičů udělat pár kroků navíc, má ale ještě jeden aspekt. Kam se smí vjet a kde se smí parkovat určuje oficiální právní norma. Pokud nejezdíme bez řidičského oprávnění, a takových nás snad mnoho není, měli bychom příslušný zákon ovládat a řídit se jím. Děláme to však? Neděláme. Sice víme, že tam či onam se nesmí vjet a tam či onde se nesmí s autem stát, ale přesto tam vjedeme a zaparkujeme. Pravděpodobnost, že za tento dopravní přestupek budeme sankcionováni, je minimální. A tak zákon přestoupíme jednou, dvakrát a když nás nikdo nepostihne, děláme to tak nakonec denně.

Pozoruhodné je, že dopravní předpisy neignorujeme jenom my, obyčejní řidiči, ale i mnohé slovutné úřady a instituce. A tak jsou na mnohých místech, kde je stání zákonem zakázáno například pro blízkost tramvajových kolejí nebo nedostatečnou šířku vozovky, vybudovaná oficiální parkoviště, zlegalizovaná příslušnou dopravní značkou (a některá dokonce zpoplatněna!).

Najít v Brně ulici, kde je dodržován předepsaný volný pruh u tramvajových kolejí v šířce minimálně tři a půl metru, je téměř nesplnitelný úkol, a tak řidiči běžně jezdí po kolejích, protože to jinudy nejde. V mnohých ulicích s obousměrným provozem, kde by měl být volný prostor široký nejméně šest metrů, nejsou často volné ani ty tři, předepsané pro jednosměrku.

Faktem je, že kdyby měli strážníci a policisté pokutovat všechny řidiče, kteří po Brně parkují na zakázaných místech, mohli by každý den inkasovat miliony korun. Nemají na to ale patřičnou kapacitu a zřejmě ani zájem.

Někdo možná namítne, že chybějí parkovací místa, že auta prostě není kam dát. Ano, ale je to argument? Pokud ano, pak by asi stálo za úvahu paragrafy omezující stání aut zrušit, když je stejně téměř nikdo nedodržuje.