Dočteme se o potřebě společného jazyka pro Evropany, evropštinou má být právě esperanto. Autoři upozorňují na tisíce překladatelů ve službách Evropské unie a vysoké náklady zaviněné evropským jazykovým Babylonem. Návrh na využití esperanta již padl a okamžitě zapadl, neboť jak autor stránek vtipně glosuje: „Europoslanci ovládají umělou řeč všichni zhruba stejně, to jest vůbec.“ Většina asi nepochybuje, že společný jazyk by Evropě přinesl úspory a Evropanům nástroj k lepšímu dorozumění. Málokdo však asi věří, že by velká idea s racionálním jádrem mohla být v dohledném časovém horizontu naplněna.Na Moravě nejde o myšlenku novou. Vize o všenápravě představil dávno světu Jan Amos Komenský. Cesta k pansofii a panharmonii měla být dlážděna právě univerzálním jazykem. „Budou-li si všichni rozumět navzájem, budou všichni jako jeden kmen, jeden národ, jeden dům, jedna škola boží,“ napsal učitel národů.

Od doby velkého vizionáře svět nezmoudřel, není ale všem dnům konec, esperanto znamená přece doufající. L. L. Zamenhof v roce 1887, když umělý jazyk představil světu, byl jistě takovou nadějí veden. Esperanto má přece umožnit komunikaci všem bez rozdílu, žádný národ a kultura nesmí být znevýhodněny.

Brno, město na Moravě, kde se díky středoevropské poloze na nevelkém území mísily všechny možné jazykové a kulturní vlivy, na nový podnět pružně zareagovalo. V roce 1901 zde byl založen První spolek esperantistů v celém tehdejším Rakousku. (V témže roce vznikl obdobný spolek v Budapešti). V čele brněnského stál Karel Pelant. Předseda brněnských esperantistů a autor publikace Idea řeči mezinárodní se zanedlouho přestěhoval do Prahy a založil spolek i tam.

O tom, že všenáprava věcí lidských není snadná ani se společným jazykem, zjistili i sami esperantisté. Původní záměr vytvořit celorakouskou organizaci skončil sotva byl vysloven. Esperantisté z různých míst raději zakládali vlastní, nezávislé kluby. V Brně – jak jinak – existovaly samostatně esperantské organizace česká a německá.

Ve světě esperanta se Brno stalo světovým ve třicátých letech dvacátého století rozhlasovou stanicí Verda Stacio, v překladu Zelená. Stanice vysílala v esperantu nejen zprávy, ale dokonce i rozhlasové hry, opery a operety v podání předních brněnských umělců.

V roce 1952, jak lze tušit, došlo ke zrušení celostátní esperantské organizace. Objevila se idea, že svět bude v blízké, zářné budoucnosti hovořit ruštinou, jazykem pokroku a míru. V roce 1969, snad díky posledním životodárným kapkám z loňského jara, byl Český esperantský svaz obnoven. Ustavující kongres se konal v Brně, kde byla před lety založena první organizace sdružující propagátory s ideou nadnárodního jazyka, která vstupuje vlastně do třetího století. Proč sny, byť podložené racionální úvahou, čekají staletí na naplnění, nebo nejsou naplněny nikdy, mívá desítky vážných důvodů a stovky malicherných příčin. Ostatně společným jazykem si lze lépe porozumět, ale i peprněji se pohádat.

JAROSLAV ŠTĚPÁNÍK