VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Baf!

KOMENTÁŘ - Nevím, jak vy, ale já jsem strašně lekavý člověk. Lekání pro mě představuje stejný společenský handicap jako pro jiné třeba jejich nesnesitelné naparování nebo nadýmání.

18.9.2007 1
SDÍLEJ:

Pavel TomešFoto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Něco dělám, někdo se zezadu připlíží a tiše se zeptá: „Co děláš?“ Zařvu a poliju ho kafem. Nebo otevřu domovní dveře a nečekaně se v nich srazím s listonoškou, které se shodou okolností udělal včera zajímavý opar. „Fuj tajxl,“ řeknu, protože se strašně leknu. Z nějakého důvodu mi pak půl roku nechodí pošta. Asi nemusím říkat, co se mnou udělá něčí náhlé kýchnutí nebo krajíc chleba katapultovaný z topinkovače. Dost často se leknu, i když mi přijde jen esemeska. Průměrně se denně pořádně leknu tak patnáctkrát, na začátku měsíce, kdy na rameno poklepávají revizoři jízdenek, dvacetkrát.

Prý nemám čisté svědomí. To sice nemám, ale kdyby tahle podezřelá poučka platila, musela by dávno leknout většina kapříků v našem českém politickém rybníku. Myslím, že to lekání mám spíš z dětství, kdy mě tatínek rád strašil. Schoval se někde a pak, když jsem šel kolem, mě chytnul za nohu, což doplnil zvoláním: „Baf!“ „Zlomyslnost je největší radost, to už říkal Teller,“ „citoval“ tatínek otce vodíkové pumy.

To bafání měl taky z dětství. Se svou maminkou se rovněž rádi strašili. Tatínek na to s tikem v oku vždy rád vzpomínal: „Jednou si na mě počkala v noci v kuchyni. Když jsem se šel napít, chňapla po mně jako polednice, rozumíš. Skácel jsem se k zemi. A když se ke mně shýbla… bafnul jsem na ni. Hahaha.“ Aspoň vím, proč si babičku nepamatuju. Tatínek rodinný folklor celé mé dětství trpělivě přenášel do další generace. Jednou jsem si šel do skříně pro čisté tričko. Když jsem skříň otevřel, seděl v ní tatínek. „To ses lekl, co?“ chechtal se, zatímco já si pomalu k tričku přibíral i čisté trenýrky. Večer jsem se na oplátku nechal od bratra zastlat do tatínkovy postele těsně před tím, než šel spát. Výsledek byl téměř dokonalý: tatínek se lekl tak, že málem usnul navždy.

Tyto souboje jsme vedli i po dobu mého dospívání, tatínek říkal, že je to dobré na srdce. Neměl ale moc fantazii. Jednou ráno jsem si zase šel pro čisté tričko, a když jsem viděl, že se skříň zase celá chichotá, zamknul jsem ji a šel do školy ve špinavém. Časem jsem ze strašení na rozdíl od tatínka vyrostl. Z mládí mi sice zůstaly nervy v kýblu, ale zato silné srdce. Naštěstí už delší dobu sdílím domácnost s osobou, která mě už tolik neděsí. Chápe, že jsem velmi lekavý a snaží se ke mně podle toho přistupovat. Vždy zepředu. Straší mě už jen za trest, třeba když zapomenu vyluxovat. I když…! Jednou jsem zrovna luxoval. Byl jsem doma sám a poslední, co si pamatuji, je, jak se mě někdo ptá: „Ty luxuješ?“

Od té doby se musí Helenka po domě pohybovat ve speciálně okovaných papučích na nohou a s písní na rtech, abych vždy věděl, v které místnosti se právě nachází. Náš byt je totiž poměrně nepřehledný a není nic horšího, než když zavoláte: „Helenko, kde jsi?“ A přímo za vámi se ozve: „Co řveš?“

Určitě vás napadne, jestli jsem s tím byl u doktora. Byl! Vešel jsem do ordinace a zavřel za sebou dveře. Jenže doktor nikde. Když mě jakýsi hluboký hlas přímo do pravého ucha vybídl, abych se posadil, rovnou jsem si lehl. Vedle dveří byl výklenek s umyvadlem, kde si tenhle „doktor“ myl ruce. No nic, musím se s tím asi naučit nějak žít. Už teď mi je ale jasné, co asi uslyším těsně před svou smrtí: „Nelekni se.“

18.9.2007 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Fotografie, která se stane symbolem letošních voleb.
DOTYK.CZ
6

Internet se baví: Babiš líbá a Benda je stejnou jistotou jako smrt a daně

Socha prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka na Komenského náměstí promluvila. Alespoň prostřednictvím háčkované dečky, která se na ni v pondělí dopoledne objevila. Nesla slovo Padnu.
5

Socha prezidenta Masaryka opět "promluvila". Padnu, stálo na háčkované dečce

AKTUALIZOVÁNO

S autem skončil v tramvajovém kolejišti. Řídil pravděpodobně pod vlivem drog

Brno /FOTOGALERIE/ – K neobvyklému vozidlu v kolejišti museli vyjíždět krátce před půlnocí v noci na pondělí brněnští hasiči. V Žabovřeské ulici pomáhali řidiči, který po nehodě skončil i s autem na tramvajové trati.

Poslanec TOP 09 Válek: ODS má dobré lidi. Předseda Fiala je můj bývalý rektor

Brno - Při minulých volbách neuspěl, tentokrát se jako jediný z jihomoravské TOP 09 do poslanecké sněmovny probojoval. Po celou sobotu ve štábu své strany sledoval přetahovanou ODS a SPD o druhé místo ve volbách. „Úspěch občanských demokratů mě příjemně překvapil. Strana má hodně dobrých lidí, například Petr Fiala je můj bývalý rektor,“ zhodnotil možnou spolupráci se stranou Válek.

Z výsledků voleb jde vidět i boj o hodnoty, míní lídr ODS Petr Fiala

Praha /ROZHOVOR/ – Občanští demokraté si v parlamentních volbách vybojovali druhé místo. „Nárůst hlasů je pro nás závazkem,“ uvedl předseda občanských demokratů Petr Fiala.

Větve chytají do pasti řidiče i chodce. Majitelé je odstraní až po výzvě

Brno - Jako v džungli si připadají lidé v některých brněnských ulicích. Například v královopolské U Vodárny se vyhýbají trávě prorůstající chodníky i větvím keřů. Ty totiž někde sahají i do tří čtvrtin chodníku a zavírají společně se zaparkovanými auty chodce do pasti. Problémy řeší úředníci z městských částí, často ale nejsou úspěšní.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení