Skutečné výbuchy, které otřásaly poslední týden Brnem, už se mávnutím ruky přejít nedají. Poprvé bouchala propanbutanová láhev v úterý v noci v chatě u Veverské Bítýšky.

Majitelé asi špatně uhasili oheň, pro který byla láhev s plynem vítaný cíl. Naštěstí se nikomu nic nestalo.Méně šťastně skončil páteční výbuch v Hodonínské ulici.

Muž, který si vařil v bytě drogy a neštěstí zavinil, teď s těžkými zraněními leží v nemocnici. Za stejný čin přitom dostal trest už před rokem.

Jak říkal Albert Einstein: „Jen dvě věci jsou nekonečné, vesmír a lidská hloupost. A tou první věcí si nejsem tak jistý.“ Snad se dotyčný poučí aspoň teď, kdy má v nemocnici čas o svých činech přemýšlet.

Říká se do třetice všeho dobrého, občas však spíš platí zlého. Poslední výbuch tohoto týdne totiž v úterý v domě ve Vídeňské ulici těžce zranil ženu a zcela zdemoloval hospodu v přízemí domu. Žena nakonec zraněním v nemocnici podlehla.

Další výbuchy tento týden nezabíjely. Byly to totiž výbuchy zlosti zemědělců, kteří zoufale protestovali proti nízkým výkupním cenám mléka. Desetitisíce litrů bílé tekutiny tak skropily jihomoravská pole, jen aby si někdo protestu všiml.

Oči Česka i Evropy se však tenhle týden upíraly jinam. Přesněji na budovu Ústavního soudu v Brně. Rozhodovalo se tam totiž o tom, jestli je Lisabonská smlouva v souladu s Ústavou České republiky.

Na jednání přijeli zahraniční novináři, prostor před budovou zaplnili odpůrci i příznivci smlouvy, jen největší nepřítel Lisabonské smlouvy, český prezident Václav Klaus, se do Brna nevydal.

Dychtivě očekávaný verdikt soudu nakonec nepadl a soudci jednání na týden odročili.

Evropa na Brno upírala oči i na začátku týdne. Zatímco na předešlý humbuk kolem Lisabonské smlouvy se dívala se zvědavostí a napětím, na putovní výstavu Index: Award 2007 nejspíš se smutkem a znechucením.

Původem dánská výstava, která navštívila několik evropských měst bez nejmenších problémů, v Brně dostala pořádně na frak.

Čtyři z šesti plastových koulí, ve kterých byly ty nejlepší designérské návrhy, totiž Brňané poničili. Některé úplně rozbili, jiné jen promáčkli, z jedné koule dokonce někdo ukradl dětský notebook.

Paradoxem je, že se to všechno dělo na náměstí Svobody přímo před policejní služebnou. Člověka až napadá, že všechno, co vyznává, slušné chování a úcta k cizím věcem, jsou spíš jakési relikty, které už nikoho nezajímají, a má tendence se z Brna odstěhovat.

Stěhování hrozilo i slavnému opičímu útěkáři z brněnské zoo Heikovi. Pravda, u něj mělo být nedobrovolné. Jenže lidé si své slavné hýčkají, a zoo tak pod palbou prosebných e­mailů i dopisů kapitulovalo.

Heiko nejenom že zůstane doma, ale získá do výběhu ještě navíc tři samičky. Aby ho držely zkrátka a přešly ho myšlenky na útěk.

Pak už si třeba na svobodu ani nevzpomene. I když, je to přece jenom chlap. Takže, kdo ví…