Rád bych toho člověka potkal a vyříkal si to s ním.Vidím to totiž tak, že autorovi nového zákona nejde o nic jiného, než aby si výrobce lékárniček vydělal. V centrálním registru je u nás evidováno skoro sedm a půl milionu motorových vozidel. To už je přece solidní kšeft, nebo ne?

Prosím? Říkáte, že se mýlím a že nejde o kšeft, ale o naši bezpečnost? Jezdím už dlouho a viděl jsem řadu nehod. Viděl jsem hasiče vystříhávat zraněného ze zdemolovaného auta. Viděl jsem zdravotníky, pomáhající zraněným. Viděl jsem policisty, dokumentující nehodu. Ale ještě nikdy jsem neviděl někoho, kdo by vystoupil z auta s autolékárničkou v ruce a šel s ní zachraňovat zraněného.

Moje zkušenosti asi nebudou ojedinělé. Třeba pan Vašek na internetu napsal: „Lékárničku mám třicet let pořád tu stejnou, protože vím, že mi nikdy k ničemu nebude, nač vyhazovat prachy oknem? Pokud se nějaký malér stane, tak lékárnička je to poslední, co vás zajímá. Trojúhelník, zajištění bezpečnosti okolí, volání sanitky, která je na místě většinou dřív, než průměrný řidič lékárničku najde, zajištění vozu, aby nehořel a pomoc raněným podle vlastních možností a znalostí, většinou nulových.“ Jediné, v čem s panem Vaškem nesouhlasím, je čas hledání lékárničky. Dvě staré mám v kufru a jednu novou vpředu, takže na dosah jsou během pár vteřin. Otázkou ale zůstává, co s nimi. Jsem přesvědčen, že většina řidičů lékárničku nikdy neotevřela a tak ani netuší, co v ní je a jak se to má použít. A pokud by při dopravní nehodě začali záchrannou činnost tím, že by se pustili do studia nově povinného informačního návodu, jak postupovat při zvládání nehody, nebyl by to asi nejlepší nápad. Nevím, jak nový leták bude vypadat, ale přečtení toho, který je už nyní v lékárničce od České pojišťovny, mi trvalo patnáct minut.

Jak je u nás zvykem, za obsah lékárničky nebude odpovídat výrobce, ale řidič, takže by si vše měl včas překontrolovat. Pokud se při případné kontrole policista spokojí s pohledem na krabici, bude to v pořádku. Při podrobném zkoumání by ale mohl nastat malér. Počet cípů u předepsaného třícípého šátku asi problémy nezpůsobí, ale zda každý pozná, jedná-li se skutečně o požadovanou netkanou textilii, to si jist nejsem. A jak to asi dopadne, když izotermická fólie bude o centimetr kratší? Plastová rouška musí být zase silná pět setin milimetru, což už se snad ani zkontrolovat nedá. Bylo by vhodné přeměřit i délku nůžek, která má být patnáct centimetrů. Pokud by policista naměřil o milimetr jinak, bude to na pokutu? Délka nůžek asi nebude tak důležitá, ale předpis je předpis.

Většina lidí na nový zákon nadává, ale našel jsem na internetu i paní, která to vzala s humorem. Podle ní prý časem budeme muset v autě vozit i krumpáč, lopatu a náhrobní kámen.

Nejhorší na tom je, že není jisté, jak to vše dopadne. Vždyť kolikrát se už vše naplánovalo a pak to bylo jinak. Vezměme třeba takové dálniční nálepky. Kolikrát už byly zrušeny a nahrazeny mýtným, vinětami a kdovíčím ještě a kolikrát se zase pokorně vrátily zpět. Takoví Francouzi, Švýcaři nebo Dánové ani netuší, o co přicházejí, když jim jejich zákonodárci lékárničky vůbec nenařizují. A nebo že by měli jinak myslící zákonodárce?

JIŘÍ SMUTNÝ