V seriálu Brněnského deníku Rovnost Patnáct minut slávy ale říká, že ji znechutilo, jak po ní lidé neustále chtěli rady a rozhodnutí. Je v tom velký paradox. Peníze za věštění z karet nebo cokoliv podobného dávají lidé, kteří si se svým životem neví rady. A od kartářky očekávají řešení. Stejně tak jako když zamíří za pochybným léčitelem, nebo se pokusí řešit svízelnou finanční situaci půjčkou od lichvářských firem.

Že se byznys zaměřuje na lidské slabosti, není žádné tajemství. Ale když přijde na řadu reklamní psychický nátlak, upozorní na sebe alespoň znělkou nebo jinou zažitou symbolikou. Člověk se může na útok na peněženku připravit. Pokud tedy nemá reklama formu vymývání mozku důchodcům, aby si koupili nepotřebnou a předraženou sadu hrnců.

Vykládání z karet je jen jednou ze šarlatánských podnikatelských aktivit, které jsou povolené. Sama Antares přiznává, že ji navštěvovali pořád ti samí lidé. Těžila tedy z jejich závislosti na věštbách. Tvrdit dnes, že její zákazníci smysl vykládání nepochopili, je od Antares pokrytecké. Brněnská čarodějka využívá kouzla zakázaného a přitažlivě nadpřirozeného. Což by jí jako zábavu nikdo neměl brát. Ale zároveň se živí manipulací lidmi. A to by jí a dalším věštkyním nikdo povolovat neměl.

Čtěte také: Kartářka chtěla být nejdříve kosmonautkou