Dál funguje jen dosluhující plavecký stadion, jehož majitel zřejmě doufá, že městu povolí nervy a ruinu od něj odkoupí. Tak jako se stalo se zimákem. Jenže obchody „levně prodat, zničené koupit zpět pětkrát dráž“ se už dnes nenosí a nikomu z magistrátu se do nich nechce. Dost možná, že tak plavecký stadion svým stavem už zanedlouho bude zmizelému zimnímu stadionu konkurovat.

Nové projekty však zatím provázejí znepokojivé nejasnosti. Především, kdo je zaplatí a kolik budou nakonec stát. Nejnadějněji to vypadá s mobilním kluzištěm. Což je ale řešení, které působí provizorně.

Skutečnou renesanci má odstartovat až stavba fotbalového kolosea pro třicet tisíc diváků. Na plánech vypadá moc pěkně, ale zatím to jsou jen vzdušné zámky. Což zase nelze politikům příliš vyčítat, tak velké stavby s sebou vždy nesou spoustu nejrůznějších komplikací.

Milovníci profesionálního sportu tak zatím mají v Brně smůlu a kolegové ze sportovního oddělení nad tím jen smutně pokyvují hlavou. Ovšem pro ty, kteří sport vnímají především jako vlastní pohyb pro radost, to v Brně tak zoufalé není. Vždyť to nejlepší hřiště je k dispozici všem zcela zdarma, bez front a strkanic.

Řeč je pochopitelně o přírodě. Lidmi posetá zamrzlá hladina Brněnské přehrady jasně dokazuje, že kdo se chce vyřádit při zimních sportech, má kde.
Je to chabá útěcha, ale aspoň nějaká. A zadarmo!