Nebo jako by vám při průchodu do další místnosti o čtyřicet procent snížili dveře. Jako byste si koupili 100stránkový časopis a dostali místo toho jen šedesát stránek. Takový je pro člověka, který musí něco v práci zvládnout, týden, kde místo pěti pracovních dní dostane jen tři.

Já vím, pro většinu lidí je to super, že nemuseli v úterý a ve středu do práce, ale já soucítím i s těmi, kteří měli práce stejně jako v normálním týdnu a museli to zvládnout za tři dny. Můžete namítnout, že jim nic nebrání, aby pracovali i o svátcích a o nedělích.

Samozřejmě, šlo pracovat i v úterý a ve středu. Ale jak, když většina lidí dělá opak? Nikomu se nedovoláte, obchody a firmy mají zavřeno. Nic nedomluvíte, nic nezařídíte, jen ztrácíte (tak cenný) čas.

Ne, nekritizuji tím svátky. Jsou třeba. Pro uklidnění duše, pro odpočinek od práce. I proto, abychom si uvědomili, jakou máme historii (i když jsou tu i tací, kteří jen s radostí zaregistrují, že mají volno a vůbec je nezajímá proč).

Ostatně, když jsem si procházel začátkem roku kalendář, nadával jsem: prvního i osmého května je neděle. Pro novináře ta nejhorší možnost: nejenže není

o jedno vydání méně (v neděli nevycházíme tak jako tak), ale navíc se musí o svátku do práce (v pondělí noviny vycházejí). Takže se na věc někdy dívám z té i druhé strany.

Jen chci jednoduše upozornit na to, že existují i lidé, kterým svátky komplikují práci (či život). Přiznávám, právě tentokrát jsem jedním z nich. Nejenže jsem se kvůli práci ani jednou pořádně nevyspal, ale za tři dny pětidenní nálož opravdu zvládnout nejde. Teď, když píšu tento glosář, je pátek a já vím jedno. Že seznam věcí, které mám tento týden udělat, nebudu mít ani zdaleka odfajfkovaný. A poveze se to se mnou celý příští týden.

A v tomto krátkém týdnu, respektive těsně před jeho začátkem, naše i vaše noviny zažily jednu z nejvýznamnějších změn v historii. Deníky Rovnost začala před týdnem roznášet předplatitelům Česká pošta.

Té musím ze své pozice šéfredaktora i za své kolegy poděkovat za to, jak dobře tuto situaci zvládla. I za to, jak se neustále při distribuci našich novin zlepšuje a reklamací předplatitelů den ode dne ubývá.

Děkuji také předplatitelům, kteří měli (a někde ještě mají) trpělivost, když něco tu a tam zadrhlo (zadrhne). Když jim jednou nebo dvakrát noviny nedošly a zavolali nám, abychom mohli ve spolupráci s poštou všechno napravit. Ve většině případů už jsme napravili. A děkuji také spolupracovníkům, kteří se o tyto předplatitele starali. S děkováním skončím, protože už si připadám, jako kdybych stál na pódiu s čerstvě získaným Oscarem. Ale neděkoval jsem jen tak pro nic za nic. Celý přechod byl o to těžší, že do něj zasáhlo červencové trio Cyril, Metoděj a Jan Hus.

Abych těm svátkům nedal klidu ani na závěr: jedním svým šéfovským nahlédnutím do redakce jsem si všiml ještě jedné věci. Na svých podřízených. I když ve čtvrtek a v pátek přišli do práce, bylo to v jakémsi prázdninovém rytmu. Žádné debaty, klidné porady, ve všech přežívalo něco jako: tohle je ten sváteční týden.

Takže resumé: díky všem historickým postavám, které svými činy inspirovaly moderní následovatele k vyhlášení svátků, díky za volno. I když nám některým zkomplikovalo život, bylo fajn. Ale v pondělí už zase všichni naplno!