JAROSLAV ŠTĚPANÍK

Někteří z mých dávných přátel totiž vlastnili zvětšovací přístroj a další nádobíčko k domácké výrobě fotografií.Několikrát jsem byl pozván k seancím v temné komoře, dokonce jsem si párkrát mohl přístroj se vším všudy i zapůjčit. Pak následoval krásný dlouhý zimní večer, ve kterém jsem organizátorsky zdatně to vše umístil v nejmenší místnosti bytu, pečlivě ji uzamkl a opatřil nápisem nerušit, neklepat, nerozsvěcovat.

Následovaly šťastné a neopakovatelné chvíle se zvětšovákem daleko od hlučícího davu. Někdy to byly opravdu jen chvíle, neboť někteří lidé nedbají varovných nápisů, filatelistům vpouštějí do místnosti průvan, alchymistům nežádoucí světlo.

Vsunuji film do přístroje, volím velikost, ladím ostrost budoucí fotografie, stanovím čas expozice a pak - konečně sahám po krabičce s nápisem Neobrom, chvíli váhám, zda zvolím papír normální, měkký, tvrdý či dokonce hypertvrdý. To je ale jen hrubý nástin technologického postupu.

Alchymie začíná nyní. V kleštičkách připomínajících kouzelnickou hůl nořím papír do misky s vývojkou a měním nicotu v obraz. Jak alchymista zeminu ve zlato. Ve svitu červené žárovky se postupně a stále zřetelněji vynořují tváře, krajiny, postavičky, radosti i hříchy prošlého léta. Rychle, aby stínohra zachycující minulost navždy nezčernala, propláchnout ve vodě, ustalovač, znovu voda, proplach, výplach, leštička. Žhavé fotky padají na stůl jak čerstvé housky z pekařovy pece.

Přál jsem si vlastní temnou komoru se vším vybavením. Život však člověka nutí dát přednost věcem jako stůl, kredenc, židle, postel, lednička, hrnce, kastroly. Když už se zdálo, že přicházejí lepší časy, dostavil se velký třesk. Barevná fotografie, pak digitální fotoaparáty, tisíce snímků v počítači. Člověk pořádně neví, odkud se vlastně vzaly, odkud jsou. Ani se nechce postarat o jejich papírovou podobu nebo je elektronicky zaslat do autorizované firmy.

Zvětšovák už mít nebudu, krásné zimní večery v temné komoře daleko od brebentícího davu se jako pohádka mládí nikdy nevrátí. Papíry Neobrom normální, měkké a tak dále už v drogerii nekoupím. Zato jsem učinil objev.

O mé šťastné alchymistické mládí se zasloužil jistý pan Josef Lakomý. Ten totiž v roce 1914 založil v Brně­Husovicích firmu s názvem Neobrom. Firmička na nábřeží řeky Svitavy, která začínala s výrobou různých past a cídidel, se stala prvním producentem fotografického materiálu na našem území. Ve dvacátých letech již Neobrom exportoval své výrobky do řady evropských zemí a zaměstnával přes šedesát pracovníků. V roce 1925 založil také vlastní chemickou vědeckovýzkumnou laboratoř. Jejím vedením byl pověřen Ing. Jan Lauschmann, který působení ve firmě ukončil v roce 1951 ve funkci technického ředitele. Významný chemik, fotograf a vysokoškolský učitel byl mimo jiné průkopníkem barevné fotografie.

Pokrok a nové technologie přinášejí nové radosti i zážitky – a ovšem, i některé ztráty. Brněnská firma vyráběla fotopapíry ještě v devadesátých letech dvacátého století. Jako mnohé jiné, nejen brněnské, zanikla konkurzním řízením v roce 2003. Název Neobrom však tak zcela nezmizel a snad nejen ve vzpomínce, a nejen v Brně, žije dál.

Autor je publicista