Na Moravě i v Čechách se z ničeho nic začaly potoky i řeky rozlévat, dravá voda brala lidem bez slitování a nesmiřitelně majetek, střechy nad hlavou, dokonce i životy. Voda, bez níž by na zemi nemohlo existovat nic živého, se najednou stala velkým postrachem. A nejen těch, jimž při záplavách více či méně ublížila.

Není divu, že mnozí lidé se od jisté doby na jaro netěší. Místo toho nervózně sledují množství napadaného sněhu ve vysokých horách, ještě nervózněji náhlá výrazná oteplení a s nimi spojené sněhové tání. O deštích, které tahle tání případně provázejí, ani nemluvě.

Přesně taková situace nastává nyní. Koryta menších i větších vodních toků se plní, jejich hladiny stoupají. Vodohospodáři vyzývají ke klidu a tvrdí, že mají situaci pod kontrolou, že žádné nebezpečí zatím nehrozí. Přesto se v jejich větách hodně často objevují slova bude záležet, stejně jako počasí.

Lidem, kteří už na vlastní kůži zažili, co všechno dravá voda dokáže a zmůže, zřejmě nastávají znovu krušné časy. Čeká je neustálé obhlížení zatažené oblohy, z níž se řine neustávající déšť, časté sledování úrovně vodní hladiny v sousedství jejich bydlišť, bezesný a možná vůbec žádný spánek.

Jen oni znají sílu vodního živlu. Jen oni nejlépe vědí, že voda je – podobně jako oheň – dobrý sluha, ale zlý pán.