PAVEL MACKŮ

Tesco, Globus a kdoví jak ještě se všechny ty hyper, super, giga markety jmenují. Moderní je o nich teď tvrdit, že jsou anonymní, člověk se v nich nezná se svým prodavačem, cítí se tam odcizený, masírovaný velkým množstvím zboží. A také, že hypermarkety jsou chrámy konzumu.

To všechno bohužel platí. Mnoho lidí se cítí v těch velkých halách se stříbrným potrubím u stropu stísněně, nikoho nebaví stát ve frontě, která je stejná jako ta vedle a pak ta další a ještě ta další. Nudné je i parkování v podzemí, kde navíc hraje laciný pop, který místo toho, aby nakupování zpříjemnil, člověka rozechvěje vzpomínkou na nevkusná osmdesátá léta.

Ale přesto přese všechno jsou nákupy v obřích centrech lepší než v malých kamenných obchodech. Kdo z nás chce mít menší výběr mnohdy za vyšší ceny? Kdo z nás chce mít problém s parkováním či nosit igelitové tašky stovky metrů k autu? Kdo z nás chce vícekrát slyšet slovo „nemáme“?

Supermarket není žádný ráj a je fajn strávit v něm jen co nejkratší dobu. Je však příjemné pod jednou střechou vyřídit všechny nákupy a ušetřit tak čas i peníze pro něco, co je užitečnějšího. Velké nákupní domy jsou čím dál oblíbenější. A každý jejich zákazník ví sám nejlépe, proč si vybral právě tento mnohdy nevzhledný giga market před sice útulným obchůdkem, který je ovšem dražší a ne tak dobře zásobený. Tento způsob života je důsledek současné doby. Malé obchody se do ní prostě nehodí.
KLÁRA KUBÍČKOVÁ

Kritizovat hypermarkety pro jejich rozpínavost, nadnárodnost a neohleduplnost vůči malým obchodníkům je jednoduché. Likvidování maloobchodů v okolí hypermarketů je ale jen špička ledovce. Proč ještě nesouhlasit s hypermarkety?

Kvůli nim se vylidňují centra, zvyšuje se dopravní zatíženost, ubývají zelené plochy na periferiích měst. Hypermarkety nabízejí nejširší sortiment zboží za nízkou cenu, lákají na slevy a „starají“ se o své zákazníky řadou bonusů. Ale jenom naoko. Například nadnárodní řetězec Tesco ve výroční zprávě za rok 2005 přiznává zisk ve výši dvou miliard liber. V Jihoafrické republice ale podle britského listu The Observer pracují na farmách produkujících ovoce, které Tesco prodává, lidé, kteří nedostávají od řetězce ani minimální mzdu. Že je to věc trhu? A že Brňany nemusí jihoafričtí otroci zajímat?

Zaměstnanci místních hypermarketů jsou na tom podobně. Řetězce produkují armádu nízce kvalifikovaných pracovníků, kteří za velmi nízký plat pracují, často na zkrácený úvazek, a jsou velmi snadno nahraditelní. Zatímco soukromník si svého zaměstnance vychová a váží si ho, řetězec je schopný nahradit kohokoli brigádníkem či částečným úvazkem.

Ve Francii rozhoduje o všech nových projektech na výstavbu hypermarketů s prodejní plochou nad patnáct set metrů čtverečních ministerská komise. Tvrdí, že tím chrání zdravý rozvoj měst a jeho obyvatel. Tak daleko u nás nejsme. Stačí nám slevy. To, že jsou příliš drahé, zatím nevidíme.