Když už pátý den po sobě večeřím pytlík brambůrků, čínskou polévku nebo připálenou topinku, o výživném obědě se mi může jen zdát a sport je pro mě španělskou vesnicí, protože odcházím ráno a vracím se za tmy, tuším, že se někde stala chybička.
To pak přichází chvíle, kdy prozřu. Náhle pociťuji, že výčitky svědomí už dále nelze topit v přivírání očí před pravdou. Děsím se, že se s údivem až z televizních reklam dozvídám, jak vypadá kilogram rajčat a co to je nízkokalorický jogurt.
I to zrcadlo nesmlouvavě dosvědčuje, že krása přestala už dávno být živena jakoukoliv snahou o zušlechtění těla či pleti. Přitažlivost si zachovávám pouze za použití nánosu rafinovaného šatstva na svém tělě a vrstvy make-upu na obličeji.
Tak takhle teda ne. Kam bych to při současném životním stylu dotáhla? Nejspíš na miss cholesterol, říkám si s pevnou vůlí změnit se. Ano, vím to. Nedá se nic dělat. Čeká mě týden zdraví, sportu a krásy.

Pondělí: Jsem plná elánu a hned ráno jdu do trafiky, kde si kupuji časopis o zdraví, který pak tajně čtu pod lavicí během přednášek. Poslední tři cigarety věnuji kamarádce, která mi za to projevuje překvapený dík. Po příchodu domů nedbám únavy a připravím si k večeři chutný zeleninový salát s jogurtem. Celý den pravidelně piji, aby má pleť zářila zdravím. Pohodlný gauč měním za zaprášený rotoped, který dosud sloužil jako věšák na ručníky. Nevšímám si pochybovačných pohledů ani dobře míněných rad typu: „Neblbni, natáhneš si svaly a nebudeš moct chodit.“

Úterý: Nadšení mne zatím neopouští. Sice nemohu chodit, ale bolest je podružná záležitost. Ve škole pojídám jenom rýžové chlebíčky, a tak mám hlad. Ve chvilce volna běžím do obchodu a kupuji si ono tajemné kilo rajčat. Nevypadají sice jako ta z reklamy, ale dají se jíst. Doma vařím rybu a všichni mi nadávají, že to páchne. Slibuji, že zítra uvařím květák. Čas na rotopedu zkracuji na polovinu.

Středa: Stále se držím. Všechny peníze utrácím za vyváženou stravu. Je sice pravda, že nemohu chodit kolem „hladových okének“, a tak si radši volím ty nejkrkolomnější cestičky, abych nemusela vdechovat omamnou vůni přepáleného tuku, ale nevadí. Večer vařím květák. Celý dům mě nenávidí.

Čtvrtek: Nějak jsem ve středu zapomněla na rotoped. Ale co. Nemusím cvičit každý den. Dnes jej nahradím pedikúrou a pleťovou maskou. To je také důležité. Možná si udělám malinkou radost, že vše tak dobře zvládám, a koupím si docela malinký kousek pizzy.

Pátek: Po pleťové masce mi naskočila vyrážka na nose. Ještěže jedu pryč z Brna zpátky domů.

Sobota: Maminka nepočítala s mým zdravým jídelníčkem a smaží bramboráky. Přeci ji neurazím. Kamarádka z gymnázia, kterou jsem roky neviděla, mě vyláká na pár deci vína. Přeci ji neurazím. Překrásný hoch mi nabízí cigaretu. Přeci jej neodmítnu.

Neděle: Po knedlu, vepřu, zelu se vracím do města studií. Na nádraží si koupím bagetu na svačinu a před odjezdem si zapálím cigaretu. Cestou na privát kupuji láhev vína a popcorn na oslavu, že už nebudu vařit květák. Něco mi říká, že mi ten týden zdraví zase trochu nevyšel. Třeba příště.

Autorka je publicistka