VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Drobné prohrešky bývají báječně sladkou radostí

Fejeton - Jsou věci, co se dělat nesmí a vlastně jen málokdo ví proč. Myslím, že nikdo mi například nevysvětlí asi tisíc pravidel, která jsou součástí etikety, ve slušné společnosti je jejich dodržování samozřejmé a zanedbání by hříšníka postavilo do obludného světla, ale zjevný důvod onoho žádaného počínání tkví někde v prehistorii společnosti.

16.1.2008
SDÍLEJ:

Kateřina MusilováFoto: ARCHÍV

Dnes jsme i bez toho svázáni nepřeberným množstvím nařízení, očekávání, norem a bůhvíčeho ještě. Jenže člověk je tvor hříšný a porušování pravidel působí na jeho psychiku jako koňská dávka povzbuzovadla. Jistě nemluvím o zločinu, ignoraci základních práv, nebo dokonce prostých společenských, či až hygienických zvyklostí, to opravdu ne. Mluvím o maličkých proviněních proti bontonu (a nejen němu), často skrytých, soukromých, hýčkaných ve skrytu duše a slaďoučkých jako cukrkandl.

Jaké to jsou? Pro názornost uvedu několik reprezentativních příkladů.

Jak jen mi krvácí srdce, když sedím v restauraci po dobrém jídle, zasněně si prohlížím na dně talíře zbyteček sosu, který se mi podařilo během konzumace pokrmu smíchat s tatarskou omáčkou a šťávou ze zeleniny v poměru, který doslova hladí mé oči správnou barvou, šimrá můj nos lahodným aroma a při představě vyvážené chuti probouzí ve mně vášeň milovníka – přičemž náhle přichází barbarský číšník a vysněnou pochoutku odnáší pryč, do kuchyně, kde ji za lascivního hovoru s kuchařem klidně vylije do odpadu. Kdo by neplakal?

A proto někdy, když se vůbec nikdo nedívá, umístím květinu do zorného pole procházející obsluhy, natočím své tělo, aby vrhalo co největší stín, pro jistotu uhasím plápolající svíci a… proti všem regulím smočím prstík ve zbožňované lahůdce, načež ho potají olíznu s pocitem, kterému se vyrovná máloco.

Přiznám se dokonce, a to je jeden z mých nejhorších prohřešků, že když stojím osamocena v noci na zastávce, čas od času sáhnu po cigaretě, a pak hrdě šlukuji pod cedulkou s přeškrtnutou cigaretou. Rázem jsem zločinec. Rebel. A je to báječné.

Proto chápu. Chápu, když se ztratí marcipánová růžička z narozeninového dortu pro babičku a strýc se culí oslazeným úsměvem, zatímco potutelně utírá prst od šlehačky do rubu kravaty. Také mi je jasné, proč někdo největší sokyni namaluje na fotce knírek a sérii ošklivě vyhlížejících mateřských znamének, pak si snímek uloží do nočního stolku a jednou za měsíc si ho před usnutím pobaveně prohlíží. Ony se potom totiž zdávají o fous lepší sny.

A ani není přeci tak hrozně špatné s přemáháním sníst nepovedenou sekanou od sousedky a zbytek dát symbolicky na ochutnání kočce.

Hřešit je lidské a hřešit je čas od času sladké. Všechno, co jsem uvedla, se možná nedělá. Nemělo by. Jenže – kdo je bez viny, hoď první kamenem. Každý do jednoho má na kontě nějakou tu neřest, tajný diblíkovský čin. Ale nic se samozřejmě nemá přehánět. Nebo je snad někdo, kdo má rád notorické naschválníčky a potměšilce? O lidech co se neumí chovat nikdy a nikde ani nemluvě. Ale když někomu občas ujede ruka, jenom trochu a nenápadně, je čas přimhouřit oko a zpytovat sám sebe. Jak zpívá ve své písni Jarek Nohavica: „ Oni to na mě vědí, ti co nahoře sedí.“ Tak na to mysleme a nepřekročme únosnou mez.

Nakonec ještě jedno malé doznání: Ano, na Silvestra jsem pila pravé francouzské šampaňské z pruhovaného hrnku na polévku a foukala do něj brčkem. No a co. Stejně chutnalo báječně.

Autorka je publicistka

16.1.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Myslel si, že se vrací zloději a vytáhl samopal. Nestřílel důvodně, rozhodl soud

Ilustrační foto.

Znásilnil mě, stojí si dcera za svým. Krajský soud nevinu otce potvrdil

Mladí kuchaři otestovali své dovednosti. Při vaření s italskými mistry

Brno /FOTOGALERIE/ – Marcipánové dorty, křupavá pizza i lahodné koktejly. Lidé z Brna se mohli při dni otevřených dveří podívat, jak studenti z Odborného učiliště v brněnské Lomené ulici vaří bok po boku se zkušenými italskými šéfkuchaři.

V brněnské zoo se narodila dvě levhartí mláďata. Po sedmnácti letech

Brno /FOTOGALERIE, VIDEO/ - Významného chovatelského úspěchu dosáhla brněnská zoo. Po sedmnácti letech se v noci z 20. na 21. listopadu narodila dvě mláďata levharta cejlonského.

AKTUALIZOVÁNO

Na internetu nabízela zboží, nikdy jej ale neodeslala. Z lidí vylákala 123 tisíc

Brno, Blanensko – Na internetových inzertních serverech a sociálních sítích nabízela jednadvacetiletá žena ze západních Čech mobilní telefony, kabelky i parfémy. Od zájemců získala peníze a zboží neposlala. O případu ve čtvrtek informovali brněnští policisté. O podvodu jako první informoval poškozený z Brna.

Sono Centrum rozezní Wish You Were Here a další hity. Do Brna míří Pink Floyd

Brno - Čtyři zpěváci, filharmonie a slavné melodie jedné z nejznámějších kapel všech dob. Projekt Pink Floyd Night v brněnském Sono Centru ve středu devětadvacátého listopadu představí vokální kvartet Q Vox s Filharmonií Hradce Králové.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT