Jak zemřel křeček

„A proč ne? Trestný čin to sice není, ale v náplni práce máme přece vyšetřování a pátrání po tom, co se stalo, proč se to stalo a kdo to udělal.“ „No dobře, ale křeček? Třeba pošel úplně přirozeně.“ „I to je možné, ale nechval dne před večerem,“ dodal ještě kapitán. Po chvíli strážmistr zaparkoval u paneláku.
„Mám jít s vámi, šéfe?“ „Proč bys nemohl? Víc hlav víc ví.“

Strážmistr si pomyslel: „Ten je dneska samé přísloví …“ Vystoupali spolu do třetího patra, neteř je přivítala a zavedla je do dětského pokoje. „Všechno jsem nechala tak, jak to bylo včera večer. Martin je teď ve škole,“ vysvětlovala neteř.
„Teda, to jsem ještě neviděl,“ prohlásil strážmistr. Martinův pokoj se podobal spíš nějaké vědecké laboratoři než dětskému pokoji. Na stole bylo akvárium a na jeho dně v hoblinách leželo mrtvé tělíčko křečka. Kromě akvária se na stole ještě povalovala další spousta věcí – zkumavky, dvě chemické baňky, prázdná sifonová láhev, nože, nůžky, pinzeta, sifonové bombičky, nějaké hadičky a celá řada zotvíraných knížek.

Kapitán si to všechno bedlivě prohlížel, pak nakoukl do akvária. „Šéfe, a co kdybychom toho křečka poslali na soudní pitvu?“ zašklebil se Petráně. „To snad nebude třeba,“ pravil zcela vážně kapitán. „Prosím tě, Marto, řekni mi, co se tady včera stalo.“

„Martin byl u sebe v pokoji. Já jsem ho šla zavolat, aby šel na večeři, a když jsem sem přišla, tak vidím, že akvárium není na skříňce, ale na stole a křeček je mrtvej. Začala jsem Martinovi nadávat. Pak přišel manžel, aby se na to taky podíval. Z Martina jsme ale nic nedostali. „Hm, a jinak se nic zvláštního nepřihodilo?“ zeptal se ještě Lumčík. „Ne … teda vlastně jo,“ vzpomněla si náhle paní Marta. „Manžel si zapálil cigaretu. Stál zrovna tady nad tím akváriem. Nějak se zamyslel nebo co a hořící sirku pořád držel v ruce, pak ho začala pálit a on jí upustil do akvária. Začala jsem zase křičet, že jeden zabije křečka a druhej to tady podpálí, protože na dně jsou suché hobliny. Jenže ta sirka při dopadu do akvária zhasla.“

„To ji asi sfoukl vítr, jak padala, ne?“ konstatoval strážmistr Petráně. „To je to možný, ale ona zhasla, jen co vletěla do toho akvária. Kouř z ní se v tom akváriu tak podivně houpal, jako kdyby plul na vodě,“ vysvětlila ještě paní Marta.

„Bože, k čemu nám takový popis bude,“ myslel si v duchu Petráně. „Máš dobrý postřeh,“ pochválil svoji neteř kapitán Lumčík. „Jenom díky němu a tomu, co vidím na stole, už vím, jak křeček zemřel.“

MAREK VESELÝ