Pokud například všichni uvěří tomu, že v budoucnu zdraží auta, začnou je kupovat teď, dokud jsou levnější. Poptávka po autech se zvýší a s tím samozřejmě i jejich cena. A nezáleží na tom, jestli byl předtím vůbec nějaký důvod, aby jejich cena rostla.

S ekonomickou krizí to může být částečně velmi podobně. Tak dlouho se s ní straší, až jsme tomu, že skutečně přichází, všichni uvěřili. Lidé a podniky neinvestují, neutrácejí, vyčkávají. Výsledek: pokles odbytu zboží, omezování výroby, propouštění, krize.

A když už tady máme tu krizi, proč na ni leccos nesvést. Neúspěšné podniky propouštějí (musely by tak jako tak) a jejich šéfové jen krčí rameny: Krize. Sorry. Přemrštěné a megalomanské projekty za miliardy se odsouvají na neurčito a jejich investoři vzdychají: zatracená krize.

Nelze samozřejmě říct, že světová ekonomická krize má takto jednoduché vysvětlení a vzešla z jednoho pesimistického článku v New York Times. Jen to vypadá, že ji všichni nějak moc chtějí. A to se jí samozřejmě líbí a prohlubuje se.

Na jižní Moravu zatím krize ještě nevtrhla. Alespoň ne v plné síle. Nemáme tu velké automobilky ani sklárny. V kraji tradičně silný textilní průmysl má problémy dlouhodobě a je způsoben hlavně přílivem levného zboží z východu.

Naopak se daří například jihomoravským vinařům. A třeba právě jim krize ještě více pomůže. Alkohol jde v těžkých časech dobře na odbyt. Co jiného dělat, když je člověk v krizi, než si otevřít třeba sedmičku výborného ryzlinku a popřemýšlet, jak z toho všeho ven.