Hmmm, dobré džíny. Ale dlouho se tu nezdržím, ne. Neboť šopnutí na rozdíl od šopování (tedy důsledného nakupování) označuje rozkoš krátkou a drobnou, pouze letmé zanoření se.Takže jen tento obchod. Krátká obhlídka, nikam nezabředat. Tahle kabelka je ale splendidní, a to nemluvím o nevšední vůni, která se line odnaproti.

Mé excitované čichové buňky zaznamenaly nový parfém a postrkují mne vytčeným směrem. Mezitím ovšem potkám skvělé prádlo, ajta, super krajka, jenže škrábe, čili nic. Kdosi do mě v návalu vrazí, a tak se otáčím ke stojanům se zajímavými ležérními halenkami. Vyrvu jednu z pevného sevření ostatních svršků namačkaných na kruhovém kovovém stojanu a s omluvným úsměvem si ji přikládám před hrudník před obecným zrcadlem. Do kabinky se mi moc nechce, to tak, odkládat kopce zimního oblečení. Za pár minut však už dychtivě odhrnuju závěs, náruč plnou svršků na věšácích, a vrtím se ve stísněném prostoru osvětleném chladnou zářivkovou trubicí. Do kabinky se smí odnášet pouze čtyři kusy, já jich mám šest. Doufám, že nebudu chycena a odhalena. Halenky dychtivě visí. Na věšácích, pak na mně. Tahle je krátká, tahle široká, tuhle tak před patnácti lety. Ale tato… hmm…

Vzápětí si uvědomím, že původně jsem se vypravila koupit trička pro syna, nikoli halenku halící mé hříšné tělo. Stáhnu ji tedy přes hlavu a po krátkém vnitřním boji vracím na stojan. Tak kdepak jsou tady ta pánská trika? Do cesty mi zavlaje super, ale fakt úžasný svetřík. Býval byl za 870 korun, nyní 450 korun. Sleva, sleva, SLEVA!!!

Výprodeje, o kterých jsem letmo slyšela, tu tedy jsou. Támhle… a tady taky. Vše za 50 %. Minus 30 %. Za dva kusy třetí máte zadarmo. Mega slevy! Držte nás, ať se nerozdáme! Je to asi proto, abychom my, zákazníci, neměli absťák, neboť kdo si zvykl před Vánocemi zběsile nakupovat, ten si v lednu stěží odvyká. Akce – do obchodu vrať se! Neviditelné, dužnaté šlahouny trhu mě obtáčejí. Jsem už v nevím kolikátém obchodě a galerie Vaňkovka duní jako valící se proud. V každé sekci jiná hudba. Také dunivá. Pánská trička jsem dosud nenašla, zato jsem se seznámila s těmito komoditami: pozoruhodným vakem s indickými motivy, plyšovou želvou s želvaty, extravagantními péřovými náušnicemi, neodolatelným šamponem s vůní liči, dále s rozličnými hudebními nosiči, jakož i lichotivým make-upem (plus k němu pudr zdarma).

Všechny tyto známosti byly však pomíjivé, pouhý flirt, mými stálými partnery se nestanete, věci. Adrenalin mi ale i tak stoupá do hlavy, která se točí jako na kolotoči. Je mi vedro, a nemůžu se odtrhnout. Napadá mě koutkem dosud jasného mozku, že šopnout je cosi jako šňupnout. Prásknout si. Omamnou látku, drogu nakupování. Zapomenutí, hluk, rozplynutí se, adrenalin. Alespoň tenhle trip tolik neničí zdraví, jen odsaje obsah peněženky.

Ostatně, ze šopnutí se stává šopování. Jsem tu už tři hodiny – a stále ještě rejdím. Vyčerpání nevnímám. V rukou vláčím tři igelitky se značkami různých obchodních řetězců. Všechno vrcholně výhodné kupy, synek bude mrkat na drát, jaká šmrncovní trička mu maminka ulovila. Už poněkolikáté si říkám, že je čas vyrvat se, ale proud mě unáší dál. Jsem zbloudilá loď a koráb z mlhovin. A byla bych tam dodnes, kdyby mi nedošly peníze.

EVA TALPOVÁ