Je typické, že je ve vládě asi jedním z posledních, kdo o tom neví. Alespoň se to tvrdí.Julínek byl podle průzkumů standardně nejméně oblíbeným politikem. Na jeho poplatcích ve zdravotnictví vystavěli sociální demokraté úspěšnou kampaň do krajských voleb. A jeho konec bude mít zvláštní příchuť pro Brňany.

Nejen proto, že se tu Julínek narodil a působil v nemocnicích u svaté Anny a v nedalekých Ivančicích. Ale hlavně proto, že se v ministerské funkci prohnal zdejším zdravotnictvím jak bourací koule. Padli čtyři šéfové důležitých zdravotnických ústavů. Jeden ústav měl navíc zcela zaniknout. Bylo zřejmé, že Julínek „svému“ Brnu vyhradil speciální pozornost. Spekulovalo se, že mu jde jen o gigantický realitní kšeft s budovou po úrazovce.

Ale dnes už lze s určitostí říci, že pokud by se rozhodl Julínek využít funkci jen pro nejrůznější „šolichy“, mohl by tak činit daleko nenápadněji. Naopak akce jako zavedení poplatků pro něj osobně nemohly představovat žádný profit. Jenom riziko a nenávist. Tento krok nedokázal lidem vysvětlit ani Tomáš Cikrt, který získal cenu nejlepšího tiskového mluvčího roku 2008. Je tak paradoxní, že ve výčtu hlavních Julínkových chyb je špatná komunikace.

Něco se zkrátka prostě „okecat“ nedá. Ale něco zase ano a ministr si řadu problémů kvůli komunikaci mohl ušetřit. Ať už kolem ICRC, ale třeba i kolem už zmíněné Úrazové nemocnice v Brně. Pár billboardů po městě to už nespraví. Julínek ale ještě sedí v křesle. A česká politika je nevypočitatelná. Možná ještě nenáviděný ministr neřekl své poslední slovo.