Pak se v ní prodávalo kdeco, hlavně univerzální komunistický textil. A teď bude konečně zase fungovat jako kavárna. Možná trochu moc luxusně, trochu smetánkovsky, ale díky za to. Její oprava vzbudila vlnu novinářského zájmu, protože současný majitel nechal vybourat původní okna a nahradil je jinými. Navíc změnil interiér, který sice nechal v duchu třicátých a čtyřicátých let, památkářů se ale neptal.

Než začneme láteřit, že je to barbarství a že genius loci by měl být zachován, podívejme se na to z pohledu lidí, kteří mezi válkami Savoy navštěvovali. Prodejna s textilem Výběr dala zabrat historickému interiéru. Po roce 1948 nezbylo z původní Savoye skoro nic. A skoro devatenáct let po sametové revoluci se kouzlo meziválečné kavárny do centra města zase vrací.

Naše babičky si tam zajdou bez ohledu na to, jestli okna, kterými budou koukat na svatého Jakuba a vzpomínat na Karla Högera, mají ocelové nebo hliníkové konstrukce. Pokutu by měli předně dostat všichni ti, kteří dovolili komunistické zdevastování Savoye. Současný majitel a provozovatel kavárny převzal dům v dezolátním stavu, a tak můžeme být rádi, že alespoň zachoval ideu kavárny a neotevřel místo ní třeba kasino. Je to podnikatel jako každý jiný a očekává, že kouzelná kavárna Savoy bude v první řadě vydělávat peníze. Není třeba mu to mít za zlé, stejně jako není nutné ho blahořečit za to, že vzkřísil ducha meziválečného Brna. Zasnít se nad šlehačkový dort a kávu a vyhlížet Karla Högera ale půjdu. Se svojí babičkou.

Čtěte také: Kavárna Savoy zavoní po starých časech