Kromě toho, že inkasují od řidičů, kteří nedodržují předpisy, peníze, díky nimž se jim investice do radaru brzy vrátí, zvyšuje to bezpečnost. Stačí totiž začít pokutovat starousedlíky, kteří překračují povolenou rychlost v obci. A nebo na začátek obce umístit informaci o tom, že v obci je radar a neukáznění řidiči rázem zpomalí.Rychlost nás vždycky fascinovala. Sto kilometrů za hodinu překonal jako první automobil v historii v roce 1899 francouzský elektromobil. Auto se jmenovalo La jamais Contente. V překladu něco jako Ta, která je věčně nespokojená.

Auto je ve francouzštině ženského rodu, takže šlo vlastně o vůz, který nedal pokoj, dokud nejel rychleji a rychleji, až byl nejrychlejší ze všech. Je to jako ve Werichově pohádce, kde se Honzík stal nejrychlejším závodníkem světa. Jemu i před sto devíti lety věčně nespokojenému vozítku, šlo o to změnit svět v žížavou čáru, která se kolem míhá a dokázat mu, že můžeme být nejrychlejší. K čemu? Abychom někde byli brzy? Abychom jim ukázali, že naše stroje na to mají?

Honzík v té pohádce nakonec se závoděním skončil. Vystoupil, koukal na brouky a na kytky kolem a ptal se, kam se poděl jeho život, který uběhl jako žížavá čára někam pryč. Věčně nespokojený rekordman je vystavený v muzeu. Stojí tam a odpočívá.

Přenechme rychlost hrdinům z pohádek, kterým dojde, že není kam spěchat. Přenechme ji rekordmanům, které pak oprašují v muzeu. Do českých obcí ale nepatří.