Myšlenky zakladatele tohoto náboženského směru Oskara Ernsta Bernhardta však také přitahují osobnosti vyloženě psychopatické.Už třikrát se od hnutí oddělila skupina, která pak překročila hranice zákona, manipulovala s lidmi a hrubě je zneužívala. Největší pozornost na sebe v polovině devadesátých let přitáhl Jan Dietrich Dvorský alias Parsifal Imanuel. Mesiáš nakonec uprchl a za sebou zanechal ožebračené a fyzicky i psychicky zubožené lidi.

Motiv spasitele nese i kuřimská kauza. Jejími známými oběťmi jsou dva malí kluci, role Aničky alias Adama alias Barbory Škrlové zůstává nejasná. Normální člověk může stěží pochopit, jak někdo evidentním nesmyslům může podlehnout, ubližovat sobě i ostatním. Ale opakovaně se tak děje a výjimkou není ani ateistická Česká republika.

Otázka zní, co se s tím dá dělat. V první řadě by na ni měla odpovědět policie. Některé sekty totiž svým jednáním splňují definici organizovaného zločinu. Ještě minulý rok mluvčí útvaru pro jeho potlačování mluvila o tom, že se sledováním sekt nezabývá. Kuřimská kauza snad tento postoj změní.

Co však dělat s dospělými lidmi, kteří falešným mesiášům podlehnou? Jsou přece svéprávní. Jak rozlišit dar od psychologicky rafinované krádeže? Jasná odpověď bohužel neexistuje. Konečně, čtyři ženy svému brněnskému mesiášovi v nejnovější sektářské kauze zůstaly věrné. Zřejmě jsou takto šťastné. A za to nikoho trestat nelze.