Část z nich ohrnuje nos: je to jen mamutí stroj na peníze. Pozlátko a zmar. Olympijské ideály a symboly se podle nich proměnily v pouhá marketingová vlezlá a neupřímná hesla. Sportovci pak v podivné biologické stroje, které k vítězství potřebují dopovat. Jde jen o to, kdo se lépe dokáže vyhnout odhalení.

Část lidí se zlobí ze zcela jiného důvodu. Podnik, který podle nich symbolizuje demokratické hodnoty a lidská práva, se koná v totalitní Číně. Která okupuje Tibet, likviduje opoziční síly a cenzuruje média. Pořadatelstvím her své postupy legitimuje a dělá si ve světě obrovskou reklamu jako úspěšná a přátelská společnost.

Oba argumenty mají svoji váhu, oba však lze i napadnout. Pro sportovce, i ty jihomoravské, je to vyvrcholení jejich kariéry. Do boje o medaile drtivá většina dává úplně všechno, nehledě na mediální a komerční aparát okolo. Férový souboj je jistě hodnota, která může spojovat svět.

Druhý okruh argumentů také kulhá. Hry by se při jeho zohlednění mohly konat tak ve Skandinávii a pár dalších menších zemích. Rozhodně ale ne třeba v USA a Velké Británii, které kupříkladu pod vylhanou záminkou před pár lety napadly cizí stát a dosud ho okupují.

Sečteno podtrženo, není se proč zlobit. Koho to baví, ať se dívá. A koho ne, ať televizi vypne a jde si třeba číst. No, a ať se našim daří! O nic víc totiž naštěstí nejde.