Kritici mu vytýkají, že utekl před Hitlerem, vyhnal sudetské Němce a málo bojoval proti komunistům. Jsou to okruhy argumentů značně nesourodých. A pokud by měly při celkovém hodnocení tohoto státníka převážit, bylo by to krajně nespravedlivé. Beneš totiž dal novému československému státu do vínku skutečně hodně. Patřil mezi nejdůležitější postavy, kterým se ho podařilo vydupat ze země. A také odvedl spoustu práce pro to, aby tento stát v meziválečné Evropě přežil. Že se proti němu nakonec postavily okolnosti, které byly nad síly jeho i našeho národa, mu může vytýkat jen výjimečně odvážný člověk. Zajímavé je, že mezi lidmi, kteří ve válce bojovali, se jich moc nenajde.

Poctu v tomto ohledu ostatně Benešovi složil také říšský ministr propagandy Joseph Goebbels, který si ve svých vzpomínkách na jeho diplomatické úsilí proti nacistickému Německu stěžuje. Obrovský kus práce Beneš odvedl i v londýnském exilu. Atentát na Reinharda Heydricha vedl k anulování mnichovské dohody. A odsun Němců stabilizoval stát jednou provždy a umožnil českým politikům, aby se teď zabývali zcela jinými starostmi, než jak se budou popisovat obecní cedule.

Beneš zkrátka nedokázal přemoci Hitlera ani Stalina, ale pro relativně důstojné přežití Čechů a Moravanů udělal maximum. Proto si zaslouží pomník ode všech, kteří si české státnosti váží. Zda je to nějaká hodnota a jak velká, je samozřejmě otázka do diskuze. Ovšem podle všeho naštěstí velmi salonní.

Čtěte více: Sochu Beneše chtějí stejnou jako v Praze