Na otázku, proč bych měl mít výjimku k parkování, odpovídám jednoduše: výjimku bych mít neměl a nechci ji. Jedná se mi o to, aby zákon platil pro všechny stejně. Otázka po interpretaci doplňkové značky před Janáčkovým divadlem je klíčová.

Význam značek i to, kdy je ceduli možné považovat za dopravní značku, stanoví dvojice zákonů, nikoli obecný pocit „když něco vypadá jako zákaz, asi to zákaz bude“. Text na doplňkové tabulce vcelku jasně a ve shodě s určením významu doplňkových značek omezuje platnost zákazu vjezdu pouze na dobu od sedmi do patnácti hodin a vyjímá ze zákazu držitele povolení NDB. Takto si to nepochybně interpretovalo několik desítek tuzemských i zahraničních návštěvníků, kteří na prostranství zaparkovali. Podotýkám, že pokuty se netýkaly špatného parkování ani neoprávněného záboru městského pozemku, ale týkaly se výhradně zákazu vjezdu.

Rada, abych se postaral o návrh řešení na městské radě, je zbytečná. Učinil jsem tak ústně krátce poté, co jsem se členem Rady města Brna stal, podobný návrh ostatně již nějakou dobu před tím padl z Poradního sboru pro kulturu. Dozvěděl jsem se, že to je v kompetenci Brna-střed. Krátce poté se pod značkou „Zákaz vjezdu“ objevila tabulka, jejíž obsah odpovídá tomuto záměru: není to běžné místo pro vjezd nebo parkování, ale v dobu obvyklou pro návštěvu představení v Janáčkově divadle na prostranství vjet lze – a je to možné pro kohokoli, nikoli jen pro privilegované. Tento úkol proto považuji již delší dobu za splněný. A proto označuji chování městské policie za bezdůvodnou šikanu návštěvníků divadla.

Teprve po nedávné oprávněné novinářské kritice strážníků, že tolerují několikadenní parkování na chodnících nebo místech se zákazem parkování, začala městská policie reagovat. A naprosto nepřiměřeným způsobem. Pokud na zavolání novináře, který si před Janáčkovo divadlo přinese kameru a hrozí městské policii další skandalizací, reaguje městská policie takovou šikanou, kterou vůči návštěvníkům opery již po několik dnů předvedla, považuji požadavek na použití hlavy za to nejmírnější, co jsem na místě zaslechl a co i mne napadá.

Připouštím, že text na značce nemusí vyznívat jednoznačně a že jsou lidé, jejichž jazykový cit pro aktuální členění větné by považovali výklad ředitele městské policie za správný. V pochybnostech u špatně formulovaného zákazu však musí mít navrch občan, nikoli úřad: je zcela absurdní, aby si před každým nejednoznačně formulovaným zákazem občan lámal hlavu nad tím, co mu asi chtěla vrchnost zakázat a jak moc by se měl omezit, aby jí udělal radost i tam, kde se jednoznačně nevyjádřila.

Pokud ředitel městské policie tuší, že vrchnost chtěla zakázat víc, než ze značky vyplývá, měl by se v první řadě postarat o to, aby to značka skutečně bez jakýchkoli pochyb stanovila, nikoli vrchnosti odezírat její myšlenky a svévolně omezovat občany nad rámec toho, co jako omezení výslovně stanoví zákon.

Autor je senátor a člen Rady města Brna

Jiří Zlatuška

Čtěte více: Zlatuškovi ujely nervy kvůli parkování