Na obranu Jiřího Čunka lze argumentovat tím, že je před zákonem nevinný. A lze chápat obavu, že nebude-li se bránit, může být z politiky odstraněn kdokoliv. Nicméně už nikdy ze sebe Čunek nesetřese pachuť podivnosti. Pachuť směšného vysvětlování původu půjčených peněz, jemuž mohlo uvěřit tak nanejvýš lidovecké předsednictvo. Buldočí vůle jít proti všem bývá často sympatická. Ovšem pouze tehdy, strhne-li následný neúspěch do propasti pouze riskujícího nebo ty, kdo se k němu dobrovolně přidají. Stáhne-li s sebou i ty, kdo s ním proti všem nejdou ze svobodné vůle, ale z donucení, je to sobecké.

Ať se lidovci nezlobí, ale jejich dnešní počínání jakoby jen potvrzovalo nálepku, již u části společnosti mají – totiž že jim ani tak nejde o program, jako o posty. A jak říká slavný Thomasův teorém: „Jestliže je určitá situace lidmi definovaná jako reálná, pak je reálná ve svých důsledcích.“

Bylo by gestem skutečně zralého předsedy zralé politické strany, kdyby řekl: „Ačkoli jsem čistý a nevinný, nemůžu mediálně škodit straně a vládě. Nejsme stranou jediného muže, máme řady odborníků, kteří mě mohou plnohodnotně nahradit.“ Když namísto toho breptá cosi o tom, že předseda koaliční strany by měl být ve vládě, je směšný. Dnešní vládní strany fungují podivně. Jistě, předseda každé z nich má podle koaliční smlouvy právo navrhnout premiérovi člena vlády ke jmenování či odvolání bez ohledu na mínění ostatních stran.

Ale mělo by být každému jasné, že je politicky neprozíravé vystřelit jméno bez předchozích konzultací. Podobně neprozřetelně jednali zelení v počátcích hledání nového ministra školství, když si jejich republiková rada a designovaný ministr mysleli, že někoho mohou protlačit partajní lopatou.

Stejně se dnes chovají lidovci – a o to hůř, že dokonce jejich předsednictvo a předseda. Koalice tak je vystavována zbytečným tlakům, zbytečně je před veřejností veden boj, jenž nutně musí mít vítěze a poraženého – nic z toho ale není nezbytně nutné či žádoucí.

Druhá česká nejstarší politická strana je na tom zřejmě hodně špatně, když tak zaslepeně, bez ohledu na cokoliv, trvá na Čunkově návratu do vlády.
I kdyby mně byl tisíckrát sympatický, i kdybych tisíckrát věřil, že je čistý jako lilie, nemůžu nevidět, jak jeho případný návrat škodí straně i celé vládě. Kam se ztratil politický instinkt lidovců, který dlouhá léta, ba desetiletí mistrovsky používali?

Autor působí v Centru pro studium demokracie a kultury