Jenže když se podíváme na dění v Číně blíž, zjistíme skutečnosti, které paušální hodnocení typu Peking s emisemi nic nedělá, zrovna nepodporují. Začíná to již v akademické sféře: Čína je doslova zemí zaslíbenou pro západní experty na zelenou energetiku a ropný zlom. Ale nejde jen o teorii, rozběhla se například řada projektů na výrobu biopaliv.

Na rozdíl od amerických, které jsou založeny na silně dotované destilaci kukuřice a neblahým způsobem ovlivňují světové ceny potravin, čínské projekty využívají suchomilnou plodinu jménem yatropha curcas, z níž lze lisováním vyrábět bionaftu. Od letoška navíc zřídili vlastní systém obchodování s emisemi skleníkových plynů. Je tedy třeba říci, že klima Číňané začínají brát opravdu vážně.

Do roku 2012 chtějí z poplatků za prodeje emisních povolenek vytvořit zvláštní fond o objemu jedné a půl miliardy dolarů, z něhož budou financovat informování veřejnosti o změnách klimatu a omezování emisí. Ředitel fondu Chen Huan řekl v pondělí agentuře Reuters, že Peking chce zvýšit povědomí o změně klimatu a možnosti vlády vypořádat se s ní. Fond má financovat i menší projekty rozvoje obnovitelných zdrojů a zvyšování energetické účinnosti velkých průmyslových provozů.

Země už pociťuje poměrně výrazné dopady podnebných změn – klíčovým je přitom nedostatek vody. Dostupná voda ze zmenšujících se himalájských ledovců, značně znečištěná průmyslovými odpady, nestačí pokrývat enormní potřeby obyvatel, zemědělství i hospodářství. Její nedostatek povede v příštích letech například k nahrazení rýže coby hlavní potraviny pšenicí, která je z hlediska hospodaření s vodou podstatně efektivnější.

Pro čínské komunistické hospodářství je důležité, že peníze určené fondu pro čistý rozvoj neprocházejí státní pokladnou. Všudypřítomné rozkrádání veřejných prostředků se tak fondu přímo nedotkne. Pokud čteme příběhy venkovanů vystěhovaných kvůli průmyslovým či energetickým projektům, jejichž finanční kompenzace se po cestě z pekingské pokladny často vypaří, oceníme skutečnost, že investicím do ochrany klimatu něco takového nehrozí.

Méně potěšitelný je však už fakt, že Čína fond zatím financuje převážně z prodeje emisních povolenek přidělených za likvidaci enormních zásob fluorovaného uhlovodíku, což je skleníkový plyn tisíckrát účinnější než oxid uhličitý.

Autor je filosof a ekolog