Svaček s podporou dvou předsedů soudů vykreslil justici před finančním kolapsem. Jestli se hned něco nepodnikne, soudy nebudou mít na zaplacení energií a poštovného. Ministerstvo po počátečním šoku z extrémního tónu kritiků reagovalo smířlivě a předložilo čísla vyvracející většinu kritiky. Jediným problémem, na který ministerstvo neumí zatím odpovědět, jsou příčiny několikanásobného nárůstu sporů v některých agendách a způsob operativního řešení této situace.
 
Za sedm měsíců v roce 2007, což je osmapadesát procent roku, bylo utraceno dvaapadesát procent z rozpočtu. Co tedy stálo za nezvykle vyhroceným vyjádřením předsedy Svačka, stojícího v čele největšího krajského soudu v republice? Tři motivy.
 
Jednak odborářský motiv – každý šéf v čele instituce musí občas prokázat, že za ni bojuje a že je na straně svých podřízených proti vrchnosti. Chyby je třeba na někoho svést a nad předsedou soudu už je jen ministerstvo spravedlnosti. Pokud je v jeho čele ministr odborně kompetentní, jako je tomu v současnosti, pak nejsnazší je vzhledem k jeho nízkému věku naznačit, že mu chybí manažerské zkušenosti. To zní dost nepřesvědčivě od předsedy soudu, který si zároveň stěžuje na malý počet ministerstvem schválených tabulkových míst a zároveň má šest desítek míst s přidělenými financemi dlouhodobě neobsazených.

Další motiv je finanční. Vystoupení soudců se odehrálo krátce před důležitými jednáními o státním rozpočtu na rok 2008. Kdo si včas umí hlasitě říci o peníze, má větší šanci, že z daného koláče ukousne větší kus na úkor méně průbojných kolegů. V závěrečném odstavci tiskovky Svačka & spol. stálo bezskrupulózní vyjádření, že peněz je v justici sice málo, ale pokud by byla ustavena soudcovská samospráva, pak by s nimi soudy vystačily. A zde, v tomto politickém motivu, je zakopán pes. Někteří soudci se zhlédli v zahraničních modelech oddělení justice od ministerstva spravedlnosti.
 
Naše justice potřebuje mnohé, není to však posílení soudcovské samosprávy a snížení dohledu moci výkonné. Potřebujeme obranu proti nečinnosti a nekvalitní práci předsedů soudů i soudců. Samočistící mechanismy v justici nestačí.
Pokud myslí ministr spravedlnosti svoje snahy na reformu soudů vážně, pak se musí připravit na dlouhou poziční válku se soudci, jejichž zájmy jsou jiné. Příměří na justiční frontě tedy nevydrží.
 
Autor je právník a analytik Institutu K. H. Borovského