Tento název se již tak vžil, že se trošku pozapomíná, že Alfréd Nobel se ve své závěti o odměňování ekonomů vůbec nezmiňoval a cena se uděluje teprve od roku 1969 jako cena Švédské říšské banky za ekonomické vědy v upomínku Alfréda Nobela. Tři letošní nositelé této ceny, američtí ekonomové Hurwicz, Maskin a Myerson získávají tímto ve svém oboru nesmrtelnost, obdobnou jaké se dostává jejich kolegům z řad lékařů, fyziků či politiků. To se mnohým nelíbí.

Pravnuk Alfréda Nobela bojuje proti spojení těchto cen se svým předkem. Jeho hlavním argumentem je, že mnozí z ekonomů, kteří tuto cenu obdrželi, svojí prací nepřispívali k všeobecnému blahu, ale spíše k blahu jednotlivce. Je smutné, že takto zjednodušený pohled má na ekonomii mnoho laiků i odborníků z jiných vědeckých disciplín. Vysvětlovat to, že opatření prospěšné pro individuum je obvykle přínosnější pro celou společnost než opatření s nálepkou pro blaho všech, je nadlidský úkol. Je zajímavé, že s tvrzením, že pokud někomu poskytnu očkovací látku na přenositelnou nemoc, bude z toho mít prospěch celá společnost, nemá prakticky nikdo problém. Asi je to rozdílným vnímáním obou povolání. Vždyť ekonom je ten, co chce vydělat na penězích jiných, zatímco lékař má na mysli především naše zdraví.

Ekonomové jsou často pranýřováni za to, že jejich vědecké závěry obvykle nejsou ověřitelné v praxi. To je částečně pravda, ekonomie i přes rozmach matematických a statistických metod v tomto vědním oboru v posledních desetiletích, nikdy nebude tvrdou vědou a ekonomické zákony nikdy nebudou zákony, které lze stanovit jednou pro vždy. Stejnou kritiku bychom ale mohli použít také na udělované ceny za mír. Stačí se podívat na jejího letošního nositele, bývalého amerického viceprezidenta Al Gorea. Kdo může změřit, jak velký je jeho přínos v boji s globálním oteplováním?
Není sporu o tom, že poměřovat práci ekonomů různých historických škol je obtížné a závěry jsou zatíženy subjektivním názorem toho, kdo o cenách rozhoduje. Často se ozývá kritika, že ceny dostávají především američtí ekonomové (to ovšem nikoho znalého vývoje ekonomie nemůže překvapit) nebo že mají převahu liberálně smýšlející vědci. Začněme tedy udělovat ceny politikům za jejich hospodářsko-politická rozhodnutí. Oni tak rozhodují o daních, o základních parametrech podnikatelského prostředí.

Bohužel, v takovém případě bychom se asi této nové verze Nobelovy ceny u nás v České republice asi jen tak nedočkali.

Autor je finanční analytik