Všechny tyto zprávy nyní plní přední stránky novin po celém světě. A všechny tyto zprávy zároveň nechávají klidnými mnohé z těch, kteří mají tu moc katastrofálním následkům případné energetické krize předejít.

Zapomeňme na to, že bychom někdy v dohledném budoucnu mohli mít levnější energie. Světová spotřeba roste nezadržitelným tempem a nový, levný a dostatečně velký zdroj energie na obzoru prostě není. Čísla mezinárodní agentury pro energii hovoří jasně: spotřeba energií do roku 2030 vzroste o pětapadesát procent. Není překvapením, že tři čtvrtiny tohoto nárůstu budou mít na svědomí rozvíjející se země, především Čína a Indie.

Je bláhové si myslet, že úsporná opatření mohou tomuto trendu zabránit. Není žádným tajemstvím, že naprostá většina růstu spotřeby bude pocházet ze spalování uhlí se všemi negativními následky. V příštích pětadvaceti letech se postaví podle odhadu IEA asi deset tisíc nových uhelných elektráren, většina z nich ve dvou jmenovaných asijských zemích. Podíl uhlí na výrobě energií by tak měl vzrůst z dnešních pětadvaceti na osmadvacet procent. To znamená obrovské zvýšení emisí, ve srovnání s nímž jsou závazky vyplývající z kjótského protokolu jen pověstnou jehlou v kupce sena.

K tomu, aby se svět méně spoléhal na uhlí, by muselo dojít k výraznému poklesu cen ropy a zemního plynu. I to je však spíše jen planá naděje. Vždyť v Číně vzroste do roku 2030 počet automobilů sedminásobně.

Přitom produkce ropy již nyní stěží drží krok se spotřebou a zastaralost rafinérií v Evropě a především v USA skoro nahání husí kůži. A šejkové z OPEC se rozhodně nepřetrhnout v tom, aby svoji produkci zvyšovali, vysoké ceny ropy jim rozhodně nejsou proti srsti.

Máme tu tedy situaci, kdy je ropa drahá a uhlí ničí životní prostředí. Při současném stavu technologického pokroku se nabízí jediná varianta – jaderná energie. Ale: v Německu stále platí zákaz výstavby nových jaderných elektráren a závazek zastavit provoz těch stávajících do roku 2021. Protesty proti jádru jsou pravidelně slyšet v různých částech světa.
Hlad po energii se bude nezadržitelně zvyšovat, ale na tom, jakým druhem potravy bude tento hlad nasycen, se nedokážeme domluvit.

A tak se bude problém jako vždy odsouvat až do doby, kdy bude na hodinách země svítit za pět minut dvanáct.

Autor je finanční analytik