Vydat se z Brna do hlavního města autem a riskovat několikahodinové stání v koloně? Nebo dát přednost autobusu, kde se sice koloně také nevyhneme, ale aspoň si můžeme v pohodlí sedadla zdřímnout? A nebo zvolit jízdu po kolejích, kde sice nehrozí kolony, ale dobou příjezdu si stejně nemůžeme být jisti? Zdá se, že v poslední době jsou vítězi autobusové linky, zatímco české dráhy jen z povzdálí pozorují jejich stále ostřejší konkurenční boj, který můžeme bez uzardění nazvat cenovou válkou. I když skutečným vítězem jsou samotní cestující – tedy alespoň zatím.

Dva autobusoví přepravci se předhánějí ve svých slevách a nabídkách pro cestující na nejfrekventovanější trase v republice. Proč jsou ochotni jít s cenami výrazně pod provozní náklady a dotovat tuto linku výnosy z jiných spojů? Na první pohled nesmyslné jednání má samozřejmě své logické důvody.

Trasa mezi Prahou a Brnem je stále atraktivnější. Obě města se prudce ekonomicky rozvíjejí a to s sebou vždy přináší nutnost více cestovat. V Brně se to týká například spousty zahraničních investorů, kteří sem v minulých letech přišli. Všichni zúčastnění dopravci vědí, že zájem o cestování mezi těmito dvěma městy bude trvalý, nejedná se tedy jen o nějaký přechodný jev. Proto se vyplatí vykázat dočasné ztráty, které budou v budoucnu nahrazeny lukrativními zisky.

Ovšem zcela jistě nepůjde o zisky u všech subjektů, které dnes o zákazníka na této trase bojují. Již brzy totiž neúprosný trh některým firmám oznámí něco ve stylu „nejslabší, máte padáka“. Je to vlastně spíš hra nervů a samozřejmě finanční síly, hra kdo s koho.

Až se tak stane, ceny půjdou nepochybně na svoji ekonomicky opodstatněnější úroveň. Problémy na nechvalně slavné „dé jedničce“ by ale měly být vodou na mlýn vlakové dopravy.

České dráhy však zatím nejsou schopny přijít s takovou nabídkou, respektive se službami, které by převážily misky vah na jejich stranu. V některých oblastech sice došlo k pokroku (například zkrácení cestovní doby), k vítězství nad konkurencí je však třeba mnohem více. Namátkou výrazné omezení zpoždění, příjemnější personál, čistší prostředí, jednodušší systém prodeje jízdenek.

Nejedná se zde o učebnicový příklad působení konkurence, která na rozdíl od autobusové přepravy prakticky zcela chybí? Umožnění konkurenčního prostředí u vlakové dopravy, podobně jako je tomu u té autobusové, je jediným možným řešením současné situace.

Autor je finanční analytik