Ovšem letos je přece jen situace o dost jiná než v předešlých letech a hledání kompromisu se může ukázat jako mnohem těžší úkol. A především – startovní vyjednávací pozice je nyní bezesporu vychýlena na stranu zaměstnanců respektive odborů.
V minulosti měl v rukávu zaměstnavatel vždy velmi silný argument: nelíbí se ti nabízená mzda? Můžeš jít, venku čeká dalších deset kandidátů na tvé místo. To dnes neplatí.

Prudký pokles nezaměstnanosti, kdy na úřadech práce zůstali prakticky už jen ti nejhůře zaměstnatelní a ti, kteří ve skutečnosti práci nechtějí, změnil pravidla hry.

Dnes spíše zaměstnavatel slyší: „Nepřidáš mi? Nevadí, já mám mnoho dalších pracovních nabídek.“ Odbory si pochopitelně jsou vědomy svého postavení, zvláště v těch sektorech, kde je nedostatek pracovníků nejvíce akutní. Důsledky už můžeme pozorovat v praxi. Zaměstnanci brněnského dopravního podniku žádají patnáctiprocentní nárůst platů. Ačkoliv je pravděpodobné, že budou nakonec spokojeni s nárůstem o několik procent nižším, jen stěží lze takový růst ekonomicky ospravedlnit. Argument, že hospodářství se daří a mzdy by tedy měly růst mnohem rychleji, je logický jen na povrchu.

Ekonomiku táhnou především některé obory, konkrétně ty, které dokáží dynamicky zvyšovat svoji produktivitu. Právě mzdy a produktivita by měly být nerozlučná dvojice. Věříme tomu, že produktivita v dopravním podniku roste dvojciferným tempem?
Ano, inflace v příštím roce nepochybně dosáhne mnoho let nevídané výše, pravděpodobně někde mezi pěti a šesti procenty. A zaměstnanci pochopitelně a oprávněně požadují, aby se jim mzdy zvyšovaly více než ceny, které platí. Ovšem na letošní přibližně pětiprocentní růst reálných mezd by měli zapomenout.¨

Podniky se ocitají v kleštích. Z jedné strany vysoké mzdové požadavky, z druhé strany prudce rostoucí náklady na energie. Těžko si představit, že by zaměstnavatelé kývli na tak vysoký mzdový růst. Přesto můžeme očekávat, že platy příští rok porostou. Nebezpečím je, že stejné požadavky se budou opakovat i potom. A tím si zakládáme na růst mzdové inflace, na kterou nakonec doplatíme všichni. Právě z toho důvodu je pro všechny výhodné, aby odbory letos své nároky nevyhrocovaly a měly na mysli také dlouhodobější dopady svých požadavků.

Autor je finanční analytik