Asi nejdiskutovanější jsou ceny potravin. Své polínko do ohně si v komentování této situace přihodil i prezident Klaus v novoročním projevu. Svojí kritikou shůry nařízeného pěstování plodin na výrobu biopaliv doslova rozohnil zastánce této politiky.

Prezident agrární komory a další lidé z oboru vliv expanze takzvaných bioplodin na české ceny potravin popírají a argumentují tím, že plocha, na níž se u nás energetické plodiny pěstují, zabírá sotva dvě procenta zemědělské půdy. To je jistě pravda, pánové však jakoby úplně zapomněli, že ceny potravin jsou dnes prostě a jednoduše globální a ani zdaleka je neovlivňuje jen hospodaření českých a moravských zemědělců. Argument, že viníkem je export plodin do hladových zemí v Asii, nemůže sám o sobě obstát.

Proč země Jižní Ameriky či Asie v poslední době tolik baží po dovozu dražších evropských potravin? Není to jen jejich rostoucí spotřebou, ale také tím, že na místních půdách raději ve stále větším měřítku pěstují energetické plodiny, které jsou schopni na světových trzích prodat dráž.

Na první pohled se to může jevit jako situace příznivá pro rozvojové země. Dražší potraviny jim vykompenzují vyšší příjmy z prodeje energetických plodin. Ovšem vše spíše skončí stejně, jako je to s humanitární pomocí v Africe.

Pole skoupí vládní úředníci či bohatí investoři od drobných zemědělců, a ti si budou muset kupovat pro svoji obživu drahé evropské potraviny. A to vše jen díky tomu, že se několik úředníků v Bruselu rozhodlo pod vlajkou boje proti klimatickým změnám vsadit na velmi sporný pozitivní vliv biopaliv na zemské klima. Zdražování potravin v žádném případě nelze připisovat na účet většímu používání biopaliv. Sešlo se mnoho jiných faktorů na globální scéně i doma. Hysterie není na místě, je docela dobře možné, že se velmi brzy dočkáme zlevnění některých potravin. To však nic nemění na tom, že současná politika Evropské unie preferující právě biopaliva je daleko spíše zátěží než přínosem jak z hlediska ekonomického, tak zřejmě i z hlediska environmentálního.

Jestliže jsou někomu trnem v oku zisky velkých energetických korporací, tudy cesta ke změně nevede. V konečném důsledku opět spláčí nad výdělkem především chudší vrstvy obyvatel – ať už u nás doma, nebo ve vzdálené Asii.

Autor je finanční analytik