Jde o celoevropský projekt zaměřený na boj s diskriminací všeho druhu a letošní rok byl na plnění tohoto projektu vyčleněn. Konference se konala pod záštitou evropského komisaře Vladimíra Špidly a ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny Džamily Stehlíkové. Ta byla přítomna po celou dobu trvání konference, což není tak docela obvyklé u našich vládních činitelů. Zaslouží pochvalu.

Konference byla zaměřena na rovné příležitosti na trhu práce pro všechny handicapované, pro osoby se zdravotním postižením, seniory, muže a ženy. A příslušníky etnických menšin. Jeden ze dvou panelů se týkal multikulturní společnosti.

Nemíním psát o všech těch řečech, které se při podobných příležitostech vedou, a při tom se liší do značné míry od drsné skutečnosti. Vše probíhá náramně důstojně v prostředí přepychového hotelu s bohatými stoly k občerstvení o přestávkách. Skoro všichni se cítí být spokojení. Příjemné posezení se však během řečí mění v neklid a pobouření těch, kteří chápou. Taková je bohužel situace a takový je život.

Multikulturalita je skloňována ve všech pádech, všichni ji verbálně oceňují jako jednotu v různosti, což je skvělé evropské heslo. Nepochybuji o dobrých úmyslech ministryně, ani o tom, že každé slovo, které pronese, míní naprosto upřímně. Mluvilo se o integraci národnostních menšin jako procesu občanském, současně doprovázeném podporou a kul〜tivací identity národnostních menšin.

Identita je něco, čím se příslušník národnostní menšiny liší od členů majoritní společnosti. Hodně řečí se v tomto smyslu vedlo o Romech.
Vládní kabinet ovšem jedná a rozhoduje jako celek. Na otázku, jak jde dohromady okolnost, že vláda ústy premiéra vyznává asimilaci příslušníků národnostních menšin, zatímco paní ministryně, jako členka strany Zelených, koaličního partnera ve vládě, mnohoslibně trvá na multikulturalitě, což jinými slovy znamená podporu identity národnostní menšiny, odpověď nezazněla. Není to jediný nevyřešený rozpor, který ve vládě mezi koaličními partnery existuje. Občané, kterým je jasné, oč tu běží, mohou být znepokojeni.

Tato otázka a odpověď na ni, je právě nyní aktuální. Rozšířením schengenského prostoru a tím i dalšího možného přílivu utečenců je heslo: „přizpůsobte se, nebo odejděte!“ pochopitelné. Je ale zároveň v rozporu s tím, co se verbálně i programově ozývá ze všech stran. Koneckonců případ přistěhovalců ve Francii ukazuje, že se cosi v minulých programech nepovedlo. Zdá se, že i Česko hodlá v tomto nešťastném trendu pokračovat.

Autor vede Společenství Romů na Moravě