Turecko je obrovská země a mému týdennímu pobytu tady byl vyměřen pouze malý úsek té podivuhodné krajiny, všude značené červenou vlajkou se zlatým půlměsícem a hvězdou.

Vlajky tu visí všude: na domech, z oken a balkonů, i na vrcholcích kopců. Turci jsou bezpochyby vlastenci.
Úsek mně vyměřený byl vymezen pobřežím Středozemního moře zvaný Tureckou riviérou a divem přírody Pamukkale, česky bavlněný zámek, což jsou sněhobílé vápencové kaskády vytvářené po staletích na úbočí hory.

V sousedství další unikát, dobře zachované památky starořímského města Hieropolis ze druhého století po Kristu. Je tu dobře patrné fórum i hlavní ulice lemovaná mramorovými sloupy a lázně. Neodmyslitelná část římských měst, místa společenských setkání a diskuzí občanů o sociálních otázkách. Scházeli se tu i nezaměstnaní. Už tehdy!

Památek na Římany je více. Jedním z nich je město Perge, poblíž pobřeží Černého moře, jehož historie se odvíjela od šestého století před Kristem až do šestnáctého století po Kristu. Turci byli nejdříve pod nadvládou Řeků, potom Peršanů, než přišel Alexandr Veliký, vystřídaný Římany. Končí to Selčuky někdy v šestnáctém století.

Rozhodně to Turci neměli jednoduché. Ze všech těch vládců a nájezdníků jim zůstalo něco, co dohromady tvoří jejich kulturu.
To není tak nepodstatné ani v dnešní době, kdy se hovoří o možnosti vstupu Turecka do Evropské unie. Rozhodně se nedá říci, že by Turecko nebylo vystaveno i vlivu evropské kultury.

Projíždí-li Evropan tou krajinou, dosti řídce obydlenou, může si konečně učinit představu, co se míní pojmem „turecké hospodářství“. V sousedství docela výstavného domu nebo přepychového hotelu najdete bludné skládky nechutně vyhlížejícího odpadu. S terénními úpravami kolem domů si Turci hlavu příliš nelámou. Ve vnitrozemí, jen trochu stranou turistických tras, je obyčejná lidská bída a beznaděj. Malá venkovská sídla tu silně připomínají romské osady východního Slovenska.
Tvrdí-li někteří politici, že Turecko by při eventuálním vstupu do EU ohrozilo její rovnováhu jinými civilizačními hodnotami, chudobou, vztahem k menšinám a ženám, mohou mít docela pravdu.

Podstatné je však i něco jiného: Turci sami do unie vstoupit nechtějí, jak jsem zjistil při hovoru s některými z nich. Běžně používanou měnou jsou však eurokoruny. Zajímavé! Možná jsou Turci blíž Evropě, než si zaujatý Evropan může myslet.

Autor vede Společenství Romů na Moravě