Nefandové stávajícího prezidenta se zřejmě (pokud ve prospěch Jana Švejcara nezasáhne nějaká vyšší moc) budou muset smířit s tím, že Václav Klaus obhájí svůj post na dalších dlouhých pět let.

Taková prognóza ohledně bývalého prognostika si zaslouží retrospektivní srovnání. Jací byli dosavadní čeští a českoslovenští prezidenti?
Srovnávat Klause můžeme i s Masarykem – Masaryk se zasloužil se o stát a Klaus hned o dva.
Tomáš Garrigue Masaryk emigroval, neboť jej „vovinula mračna“ c. k. policie a začínající světové války.

S ním shodně postupoval i Edvard Beneš, z hlediska Rakousko­Uherska to byla vlastizrada. Oba si odchodem do ciziny najisto zachránili kůži. A hlavně mohli pokračovat v čele exilu v boji za nezávislost našeho státu.

Emil Hácha zažil potíže s prezidentováním na sklonku svých dní. A dělnický prezident Klement Gottwald na sebe ještě před druhou světovou válkou strhl pozornost radikálním parlamentním výrokem o „zakroucení krků“. Odjezdem do SSSR roku 1934 vzdoroval československému zatykači.
Antonín Zápotocký, oblíbený, múzicky založený odborový předák a člověk s přímým podílem na zločinnosti padesátých let, strávil léta života v koncentračním táboře Sachsenhausen-Oranienburg.
Obdobně Antonín Novotný zažil kvůli ilegální činnosti útrapy Mauthausenu.

Generál Ludvík Svoboda, jehož jméno je spojeno s úzkými dlouholetými vztahy k sovětským tajným službám a nadějemi Pražského jara, zažil ruské a sovětské zajetí, legionářskou éru i přímou hrozbu smrti ze strany stalinských orgánů moci.

Normalizační kariérista doktor Gustáv Husák si za „buržoazní nacionalismus“ odseděl dlouhá léta, byv předtím odsouzen na doživotí. Osudy dramatika Havla naplněné střety s represivním aparátem netřeba rozebírat.

A stávající hlava státu Václav Klaus? Vcelku nenápadný pracovník Státní banky československé a Prognostického ústavu ČSAV, po sedmnáctém listopadu 1989 politicky aktivní odpůrce nepolitické politiky a občanské společnosti.

Je dobře, že s nynější hlavou státu nastala konečně patrná změna? Předznamenává fakt, že prezident neprošel kriminálem, dlouhodobé zklidnění a kultivaci našeho prostředí? Spíš jde o vítězství víkendových zahrádkářů a chalupářů. Těch, kteří měli údajně rozložit minulý režim. O triumf technokracie a šedé zóny.